Hlubší pohled do letní prognózy ČNB poměrně jasně ukazuje, že stabilita sazeb se v nejbližších měsících může stát neudržitelnou. Nová prognóza ukazuje na stabilitu sazeb pouze na základě předpokladu natažení horizontu měnové politiky na 18-24 měsíců (standardně ČNB chce, aby se inflace vrátila k cíli do 12-18 měsíců).
Argumentem je vysoký podíl nákladových položek v dnešní inflaci a předpoklad, že jejich efekt jednoduše časem (s trochu větším odstupem) odezní - proto na ně nemá smysl přehnaně reagovat. Natažení měnově-politického horizontu snižuje potřebu utahování měnové politiky v nejbližších kvartálech skoro o 4procentní body - bez něj by se musely sazby vyšplhat nad 10 %. Tento přístup (natahování MP horizontu) je však v dnešní době “pochybný”. Může fungovat pouze za předpokladu, že nehledě na výrazný nárůst nákladových/dovážených tlaků zůstanou ukotvená inflační očekávání. Pak skutečně “nákladová bouře” rychle přijde i rychle odejde. To však už dnes neplatí. Střednědobá inflační očekávání nefinančních podniků jsou na historických maximech - nefinanční podniky očekávají, že za 3 roky bude inflace nad 7 % (vysoko nad cílem ČNB). Inflační očekávání jsou neukotvená a reálné sazby v tuto chvíli poblíž nuly - bez dalšího zvyšování sazeb proto hrozí, že se u nás inflace “zabydlí”na daleko delší dobu a žádný návrat k cíli v roce 2024 se konat nebude. Je pravda, že zatím se vyšší inflační očekávání podniků nepromítají adekvátně do ochoty přidávat na mzdách - co není, to však může být.
Ostře sledovanými novými čísly budou proto vedle inflace (pravděpodobně bude vrcholit o lehce nad letní prognózou) také detailní výsledky HDP za druhý kvartál (měly by ukázat odolnou domácí poptávku), červencový maloobchod a pak především mzdy za druhý kvartál. Právě o průsaku vysokých cen do mzdového vývoje hovoří “nová” bankovní rada jako o “jediném” hlavním pro-inflačním riziku. Výsledek mezd za druhý kvartál bude přitom znám zhruba tři týdny před zářijovým zasedáním ČNB (28.9.).
Na něm bude bezesporu hrát důležitou roli i pohyb koruny. Ta sice díky ujištění o pokračování intervencí bezprostředně po zasedání posílila, vidina ne-ukotvených inflačních očekávání a stabilních sazeb však může korunu dostávat opětovně pod tlak zahraničních hráčů. Zvlášť pokud během podzimu na jestřábí notu opět přeladí americký Fed.
Věříme proto, že kumulace pro-inflačních faktorů, relativně odolná domácí poptávka spolu s tlakem na slabší korunu nakonec ČNB dotlačí k dalšímu růstu úrokových sazeb. Na zářijovém zasedání tak očekáváme další růst sazeb o 50bps na konečných 7,5 %.
*** TRHY ***
Koruna
Česká koruna se drží na relativně silných úrovních a doznívá na ni “pozitivní” závazek ČNB z uplynulého týdne dál pokračovat v intervencích a lehký posun guvernéra v komunikaci ohledně sazeb (připouští možnost dalšího růstu sazeb). Dnešní čísla z průmyslu by měla být spíše slabší (očekáváme meziměsíční a meziroční pokles) a prohlubovat se pravděpodobně bude i pokles obchodní bilance. Více pozornosti se ovšem soustředí až na inflační čísla za červenec (10.8.) - očekáváme další zrychlení do blízkosti 19 %, inflace pak podle nás bude vrcholit na začátku podzimu v blízkosti 21 %.
Eurodolar
Červencová data z amerického trhu práce si pro investory připravila docela šok. V posledních týdnech se finanční trhy postupně ujišťovali v tom, že opadnutí inflace a riziko recese přiměje Fed postupovat mírněji a otočit sazby směrem dolů už poměrně brzy během příštího roku. Jenže silně utažený trh práce tyto představy bourá a v září je opět na stole zvýšení o 75 bazických bodů. Během července totiž nedošlo ke kýženému ochlazení trhu práce, když zde přibylo hned 528 tisíc nových pracovních míst, mzdy meziměsíčně mírně zrychlily, míra nezaměstnanosti se snížila na 3,5 z 3,6 % a míra participace rovněž. Ve všech případech jde o jednoznačně býčí signály, na které již reagovali centrální bankéři z Fedu a to velmi jestřábím způsobem. Pro euro byl report z trhu práce naopak signál, že čas na to, aby se vydal udržitelně vzhůru, ještě rozhodně nepřišel.