Ekonom Greg Mankiw souhlasí s tím, že za současnou vysokou inflací v USA stojí i předchozí mohutné uvolnění fiskální a monetární politiky. Tudíž je namístě, aby Fed přikročil k výrazné monetární kontrakci. Zároveň ale ekonom varuje před tím, aby to s ní přehnal podobně, jako to přehnal s předchozím uvolněním (viz první část úvahy zde). Co naznačuje, že by k tomu mohlo dojít?
Mankiw pracuje s Taylorovým pravidlem a dochází k závěru, že pokud uvažujeme o celkové inflaci, je růst reálných výnosů na trhu s TIPS odpovídající. Pokud bychom ale brali v úvahu, že část inflačních tlaků přišla z nabídkové strany ekonomiky, růst reálných sazeb již může být přehnaný. K tomu Mankiw dodává, že ti, kteří hovořili o rychlém poklesu inflace kvůli zeslabení tlaku ve výrobních vertikálách, „se mýlili, ale jen částečně“. Mzdová inflace je také výrazně pod celkovou inflací a podle ekonoma ji přitom lze považovat za ukazatel jádrových inflačních tlaků. I tato inflace by tak v kombinaci s Taylorovým pravidlem ukazovala, že reálné sazby už vzrostly příliš.
Pro odhad míry utaženosti či uvolněnosti monetární politiky bývají používány i takzvané neutrální sazby. Mankiw se domnívá, že tyto sazby mohly vzrůst, ale podle něj je dlouhodobé strukturální faktory stále drží poměrně nízko. To by pak znamenalo, že sazby Fedu se již nachází nad nimi a politika je tedy utažená. K tomu ekonom podle svých slov sleduje i vývoj peněžní zásoby na úrovni agregátu M2. „Ten už není v módě,“ ale podle Mankiwa jako první správně indikoval, že inflace půjde prudce nahoru. Za poslední rok ale zase „rostl pouze o 3,1 %“.
V neposlední řadě je pak podle ekonoma nutné brát v úvahu, že monetární utahování probíhá po celém světě. Standardní monetární pravidla typu Taylorova přitom explicitně nepracují s mezinárodními vazbami, „ale možná by měla.“ Mankiw totiž míní, že v americké ekonomice přichází kontrakce a část z ní je zapříčiněna právě tím, jak se chovají zahraniční centrální banky. Co by tedy ekonom na základě své analýzy doporučoval americkému Fedu?
„Pomalu bych dával nohu z brzdy. Až se budou příště rozhodovat o tom, zda zvednou sazby třeba o 50 či 75 bazických bodů, měli by vybrat nižší číslo,“ píše ekonom. Recese je přitom podle něj nyní téměř jistá. Částečně proto, že Fed předtím špatně odhadl situaci a nechal monetární politiku příliš uvolněnou. Ovšem „nic se nezíská tím, bude-li recese hlubší, než je nutné.“ Pokud by Fed nyní udělal další chybu, ta by tu předchozí nevyvážila, ale naopak by ji prohloubila, uzavírá Mankiw.
Následující graf ukazuje vývoj rozdílu mezi celkovou a jádrovou inflací, která je očištěna od vlivu cen energií a potravin. V USA se rozdíl mezi oběma typy inflace již snižuje, v eurozóně ale dochází k jeho prohlubování. research k tomu píše, že Fed a ECB bojují s rozdílnými druhy inflace:
Zdroj: Blog Grega Mankiwa, Twitter