„V průběhu let se mě překvapivě často lidé ptali, zda americkému dolaru hrozí ztráta jeho pozice globální rezervní měny. Tedy měny, ve které je denominována většina mezinárodních transakcí. Takové otázky přitom předpokládají, že pro americkou ekonomiku je tento stav výhodný,“ píše na stránkách The Conversable Economist Tim Taylor. A ptá se, zda je tento předpoklad skutečně správný.
Když jsou dovozy a vývozy denominovány v amerických dolarech, americké firmy zapojené do mezinárodního obchodu se nemusí obávat volatility směnných kurzů. Když se na devizových trzích obchoduje se dvěma měnami, které nejsou americkým dolarem, obvykle se v zákulisí děje následující: Měna A se nejprve převede na americké dolary a poté se americké dolary smění s měnou B, píše Taylor. Pozice dolaru také znamená, že „mnoho společností, finančních firem a vlád po celém světě chce držet zásoby americké měny. A jelikož investoři po celém světě považují americký dolar za bezpečné aktivum, existuje stálá poptávka po amerických obligacích. Takže se americká vláda nemusí zase tolik obávat, že nebudou zájemci o její cenné papíry.
Taylor míní, že i prezidentu Trumpovi se podle jeho některých prohlášení líbí myšlenka amerického dolaru jako globální rezervní měny. Ale dodává: „Proto mě překvapily komentáře Steva Mirana z Rady ekonomických poradců, kde uvádí, že fungování amerického dolaru jako světové rezervní měny představuje pro americkou ekonomiku značné náklady.“ Taylor pak poukazuje na některé z Miranových konkrétních myšlenek:
„Spojené státy pro celý svět zajišťují to, co ekonomové nazývají „globálními veřejnými statky." Jmenuje dva: „Zaprvé, Spojené státy poskytují bezpečnostní deštník, který vytvořil největší éru míru, jakou kdy lidstvo zažilo. Zadruhé, USA poskytují dolar a státní dluhopisy, tedy rezervní aktiva, která umožňují fungování globálního obchodního a finančního systému. Systému, jenž podpořil největší éru prosperity, jakou kdy lidstvo zažilo.“
Podle Mirana je ale obojí pro USA nákladné. „Z finanční stránky způsobila popsaná funkce dolaru přetrvávající měnové deformace a spolu s nespravedlivými obchodními bariérami jiných zemí přispěla k neudržitelným obchodním deficitům. Tyto obchodní deficity zničily náš výrobní sektor a řadu rodin a komunit… I když je pravda, že poptávka po dolarech udržuje nízko americké úrokové sazby, zároveň deformuje měnové trhy.
Tento proces klade podle Mirana nepřiměřenou zátěž na americké firmy a pracovníky, čímž se jejich výrobky a pracovní síla stávají na globální scéně nekonkurenceschopnými. To vedlo k poklesu pracovní síly ve výrobě o více než třetinu (ve srovnání s jejím vrcholem). A snížení podílu na světové produkci ve výrobním sektoru o 40 %.“
Miran také tvrdí, že „existují i další negativní vedlejší účinky poskytování rezervních aktiv světové ekonomice. Jiní mohou nakupovat naše aktiva, aby manipulovali kurzem své vlastní měny a udrželi si tak levný export… Například v letech předcházejících krachu roku 2008 Čína spolu s mnoha zahraničními finančními institucemi zvýšila své investice do hypotéčních cenných papírů. To pak pomohlo přiživit bublinu na trhu s bydlením a natlačilo do sektoru bydlení stovky miliard dolarů úvěrů bez ohledu na to, zda investice dávaly smysl.“ Čína tak podle Mirana sehrála významnou roli při vytváření globální finanční krize.
Steve Miran z Rady ekonomických poradců tedy podle těchto komentářů a názorů globální pozici dolaru moc nefandí. Co k tomu říká Taylor? Uvidíme ve druhé části článku.
Zdroj: The Conversable Economist