Ekonom Dimitris Georgarakos a jeho kolegové na stránkách VoxEU rozebírají možnost zavedení digitálního eura a zaměřují se na to, jak by v takovém případě jednaly domácnosti a jaký by mohl být dopad na celý finanční systém (viz včerejší Víkendář). V rámci svého průzkumu také požádali respondenty, „aby si představili, že by obdrželi neočekávaný zisk 10 000 EUR a uvedli, jak by tento neočekávaný nárůst bohatství rozdělili mezi různá aktiva včetně digitálního eura.“ Jaký byl výsledek?
„Naše výsledky naznačují, že spotřebitelé by v průměru alokovali pouze asi 5 % z hypotetického neočekávaného příjmu 10 000 EUR do jeho digitální verze. Tato úroveň alokace tedy významně nevytlačuje jiné skupiny aktiv. Spotřebitelé by pak alokovali více než polovinu neočekávaného příjmu na běžné nebo spořicí účty. Pak asi 12 % na fyzickou hotovost, která je nejbližším substitutem digitálního eura v tom smyslu, že jak hotovost, tak digitální euro jsou peníze centrální banky, ovšem s tím rozdílem, že hotovost nelze použít pro digitální platby.“
Celkově výsledky „naznačují, že za normálních podmínek by digitální peníze centrální banky fungovaly primárně jako transakční aktivum spíše než jako investiční nebo spořicí nástroj. Zavedení digitálního eura by tedy vedlo pouze k malé realokaci likvidity z vkladů u retailových bank.“ Důležitým prvkem digitálního eura, zaměřeným na řešení jeho nezamýšlených důsledků, je přitom maximálního množství těchto eur, které lze v jakémkoli okamžiku držet v digitální peněžence. I tomuto tématu se experti věnovali ve svém průzkumu:
„Abychom posoudili, jak by takové limity držby mohly ovlivnit alokaci aktiv, náhodně jsme respondentům přiřadili různé možné hodnoty limitů v rozmezí od 1 000 do 10 000 EUR… Výsledky naznačují, že velikost limitu držby neměla žádný znatelný vliv na alokaci současných zdrojů likvidity do digitálních eur. Tato zjištění jsou v souladu s názorem, že za normálních podmínek je nepravděpodobné, že by přijetí digitálních měn centrálních bank spustilo rozsáhlou finanční dezintegraci.“
K celkové ochotě přijmout digitální euro pak ekonomové zmiňují: „Zatímco 45 % spotřebitelů v roce 2024 uvedlo, že jsou ochotni přijmout digitální euro, ostatní sdělili, že ho pravděpodobně nepřijmou. To vyvolává otázku, zda komunikace centrální banky může přispět k rozšíření této měny.“ Průzkum ekonomů pak ukázal, že informační video ECB týkající se právě digitálního eura mělo „značný a statisticky významný pozitivní vliv na sklon k přijetí na všech základních rovinách… Existují však také důkazy o silně přetrvávajících návycích v platebních preferencích… Navíc jsme zjistili, že účinek informací ve videu rychle odeznívá.“
I tak se ale ekonomové domnívají, že „efektivní komunikace může hrát důležitou roli v informování spotřebitelů o této nové formě platby a v jejich motivaci k přijetí digitálního eura“.
Zdroj: VoxEU