Víkendář: Směrem k digitálnímu euru

Několik centrálních bank uvažuje o zavedení digitálních verzí své měny. Jaká je na tomto poli situace v eurozóně? Ekonom Dimitris Georgarakos a jeho kolegové provedli v této souvislosti průzkum zahrnující 11 největších zemí eurozóny s cílem zjistit, jak by se populace k takovému kroku stavěla.

Ekonomové na stránkách VoxEU připomínají, že o digitální měně uvažuje i ECB. Tyto měny zavedené centrální bankou paralelně s fyzickou měnou jsou nazývány CBDC a do úvah o nich se mimo jiné promítá celkové snížení používání hotovosti, „rostoucí geostrategické aspekty a vzestup fintechu“. Zároveň se centrální banky podle expertů snaží „vyhnout se potenciálně destabilizující alokaci bohatství do CBDC“. Tedy chování ekonomických subjektů, které by vedlo k finanční disintermediaci – odklonu od tradičních bankovních vkladů k digitálním penězům centrálních bank.

Takové chování by mohlo představovat hrozbu pro finanční stabilitu a „z tohoto důvodu se při návrzích na zavedení digitálního eura zvažuje i několik preventivních opatření, aby se zabránilo možnému negativnímu tlaku na finanční instituce a prostředníky.“ Georgarakos a jeho tým se pak zaměřují na několik základních otázek: Kolik spotřebitelů si je vůbec vědomo plánů ECB na potenciální zavedení digitálního eura? Jaká je celková ochota takovou měnu přijmout? A jaká jsou rizika ve vztahu k finanční intermediaci?

V principu by podle ekonomů záleželo hlavně na tom, jak by dostupnost digitálního eura ovlivnila volbu domácností ohledně alokace aktiv a bohatství. A jak by konkrétní limity na dostupnost digitálních eur (tedy maximální množství digitálních eur, které by mohlo být v jakémkoli okamžiku drženo v digitální peněžence) ovlivnily rozhodnutí domácností realokovat likviditu tímto směrem. K tomu by hrálo roli i to, jaká by byla konkrétní komunikace klíčových vlastností CBDC směrem ke spotřebitelům.“ Jaké jsou výsledky průzkumu?

„V roce 2021 slyšelo o digitálním euru pouze asi 9 % respondentů. Do března 2024 se však toto číslo zvýšilo na přibližně 40 %, což odráží komunikační úsilí ECB… Asi 45 % všech dotázaných spotřebitelů uvádí, že by digitální euro pravděpodobně přijali a používali ho ve svém každodenním životě. Sklon spotřebitelů k přijetí digitálních peněz ECB se však liší v závislosti na použití. Nejvyšší je u online a maloobchodních plateb. Při pohledu na různé skupiny spotřebitelů jsou také patrné značné rozdíly v ochotě používat digitální euro. Například mladší a vzdělanější spotřebitelé s vyššími příjmy přijmou tuto měnu s větší pravděpodobností.“

K tomu ekonomové dodávají, že mezi spotřebiteli ve věku 18 až 34 let jich přibližně 55 % uvedlo, že by digitální euro pravděpodobně použili ve všech možných případech. Na straně složení celkového bohatství pak hraje roli „kompromis mezi likviditou a bezpečností“. Bankovní vklady totiž přinášejí výnos, ale zahrnují i riziko selhání. Na druhou stranu jsou digitální peníze centrální banky bez tohoto rizika. „I když by zavedení digitálních peněz centrální banky mohlo pomoci zlepšit alokaci likvidity v ekonomice, existuje riziko, že by to mohlo vést ke zmenšení základny bankovních vkladů, zvýšení nákladů na financování bank nebo v extrémních případech k dezintermediaci.“ To vše v případě, že zavedení digitální měny nebudou doprovázet dodatečná opatření. Jak by tedy podle průzkumu domácnosti upravily svá portfolia finančních aktiv? Pokračování v zítřejším Víkendáři.

Zdroj: VoxEU