Švýcarsko se ocitá uprostřed jedné z nejostřejších debat posledních let. Zatímco ekonomika země stojí na přílivu zahraničních pracovníků, stále více Švýcarů má pocit, že cena za globalizaci je příliš vysoká. Nová iniciativa požadující zastropování populace na 10 milionech tak otevírá hluboké otázky o identitě, suverenitě a budoucím směřování malé, avšak mimořádně bohaté alpské republiky.
Když se příští týden během výročního zasedání Světového ekonomického fóra v Davosu znovu zaplní tisíci návštěvníků, místní obyvatelé zatnou zuby a přetrpí přeplněné ulice, dopravní kolaps i narušený klid. Vědí, že místní obchody, kanceláře, a dokonce i kostely si během tohoto týdne přijdou na mimořádné zisky díky pronájmu prostor světové elitě, informuje agentura Bloomberg.
Týdenní nepohodlí však představuje jen špičku ledovce, který odráží náladu napříč celým Švýcarskem. A na rozdíl od Davosu, kde je chaos jen dočasný, mají Švýcaři stále silnější pocit, že globalizace se proměnila v jakousi faustovskou smlouvu, a že její cena začíná být příliš vysoká.
Podobně jako ve Spojených státech, Francii či Velké Británii se i zde točí veřejná debata kolem imigrace a suverenity. Populace země rostla v posledním desetiletí zhruba pětkrát rychleji než v EU, protože zahraniční pracovníky přitahovaly vysoké mzdy a kvalita života. Přibližně 27 procent obyvatel země tvoří lidé bez švýcarského občanství.
Na rozdíl od jiných zemí se však švýcarská diskuse netýká jen uprchlíků či nízkokvalifikovaných pracovníků. Veřejnost se pravděpodobně už letos vyjádří k návrhu zastropovat celkovou populaci na 10 milionech obyvatel. Tento nápad ostře kritizují manažeři i bankéři. Tvrdí, že by ohrozil klíčové dohody s EU, největším obchodním partnerem země, a způsobil ekonomické škody.
Přesto prosincový průzkum ukázal, že téměř polovina voličů napříč věkovými skupinami tento plán podporuje. Stojí za tím obavy o budoucnost švýcarské kultury, ale i přesvědčení, že přítomnost cizinců — bez ohledu na jejich přínos ekonomice — vytváří tlak na zdravotnictví, bydlení či veřejnou dopravu.
„Naše dálnice a vlaky jedou na hranici kapacity, pohotovosti praskají ve švech. Je to vidět v každodenním životě,“ říká dvaadvacetiletý Angel Okaside z Thunu, pohledného města u jezera s hradem ze 12. století. Okaside, kvalifikovaný zdravotník, je politicky aktivní od dospívání. Jeho pocity jsou natolik silné, že vstoupil do místní politiky za pravicovou Švýcarskou lidovou stranu (SVP), která iniciativu „Ne 10milionovému Švýcarsku“ prosazuje.
Návrh cílí výhradně na imigraci — nikoliv na porodnost — a jednotlivá omezení by se spouštěla po dosažení konkrétních populačních milníků.
Zákaz minaretů jako precedent
SVP už dlouhá léta staví svůj politický brand na odporu vůči imigraci, což z ní učinilo nejsilnější stranu v zemi. V roce 2007 vzbudila vlnu kritiky plakátem, na němž bílá ovce vykopává černou z louky pokryté švýcarskou vlajkou. O dva roky později pak úspěšně prosadila zákaz stavby minaretů. Podobná rétorika slaví úspěchy i v Německu či Francii. Alternativa pro Německo i Národní sdružení Marine Le Penové získávají podporu tvrzením, že Evropě hrozí nekontrolovaná imigrace.
Ve Švýcarsku téma rezonuje ještě silněji, protože země je známá přísným přístupem k cizincům. Získání občanství trvá deset let, vyžaduje splnění mnoha kritérií a v menších obcích ho stále může zamítnout hlasování na obecním shromáždění. Silná je také tradice neangažovanosti v mezinárodních konfliktech. Švýcarsko vstoupilo do OSN až v roce 2002 a mimo EU zůstává navzdory tomu, že je ze všech stran obklopeno členskými státy.
Debata o imigraci se tak prolíná obavami o národní identitu, neutralitu a postavení země v turbulentní geopolitické době.
Otevřené, nebo uzavřené Švýcarsko?
Po staletí — a dokonce i během obou světových válek — používalo Švýcarsko své hory jako obranný štít před útočníky či nechtěnými návštěvníky. Až do konce 19. století bylo zemí emigrace a mělo jen málo přírodních zdrojů; jedním z jeho hlavních „exportů“ byli dokonce žoldnéři. Teprve 20. století přineslo proměnu v jednu z nejbohatších zemí světa. Poválečný bankovní boom a rozmach nadnárodních firem vytvořily poptávku po pracovní síle, kterou naplnila dohoda z roku 1999 o volném pohybu osob s EU. Růst správy majetku a obchodování s komoditami pak přilákal množství vysoce kvalifikovaných profesionálů.
„Imigrace byla a stále je nezbytným předpokladem našeho ekonomického úspěchu,“ říká Stefan Legge z univerzity v St. Gallenu. „Hodinky, finance, farmacii, — všechny tyto obory mají mimořádně vysoký podíl cizinců mezi zaměstnanci, a často i mezi zakladateli," dodává.
Švýcarsko navenek září, uvnitř však roste napětí
Pro návštěvníka curyšské Bahnhofstrasse nebo ženevského Starého Města může být těžké pochopit, co je v zemi špatně. Tramvaje jezdí načas, ulice jsou čisté a vše šlape doslova jako hodinky. Ale pod povrchem roste pocit, že ne všichni mají z prosperity stejný prospěch. Ekonomický růst táhne především imigrace, takže výkon ekonomiky na hlavu klesá.
Za kulisami luxusu narůstá odpor vůči přistěhovalcům a typicky švýcarsky je namířen jak proti chudším, tak i proti bohatým zahraničním pracovníkům, kteří podle kritiků vyhánějí ceny nájmů a urychlují urbanizaci. „Všude se staví nové domy, mizí zeleň. Musíme šlápnout na brzdu, dokud je čas," nabádá Roland Meyer, majitel cykloobchodu v Curychu.
Co by strop přinesl
Švýcarsko má nyní asi 9,1 milionu obyvatel. Pokud počet přesáhne 9,5 milionu, přestal by být umožněn vstup novým imigrantům, včetně žadatelů o azyl nebo rodinných příslušníků cizinců žijících v zemi. Po překročení 10 milionů by následovala další opatření, a pokud by počet neklesl, země by vypověděla dohodu o volném pohybu s EU. To by vážně ohrozilo přístup švýcarských firem na evropský trh i jejich schopnost nabírat kvalifikované pracovníky.
Farmaceutický gigant , který ve Švýcarsku zaměstnává lidi 120 národností, iniciativu odmítá. Podle Annette Lutherové, vedoucí oddělení pro vnější vztahy se Švýcarskem, „ohrožuje bilaterální dohody s EU, a tím i prosperitu země“. Hospodářský svaz Economiesuisse ji označuje za „chaotickou iniciativu“. Šéf Sergio Ermotti upozorňuje, že země musí zůstat otevřená kvalifikovaným pracovníkům, i když je nutné brát obavy veřejnosti vážně.
Nevyhnutelné hlasování
Švýcarsko je kolébkou přímé demokracie a celostátní hlasování jsou běžnou součástí politického života, ať už jde o daně, nákup stíhaček nebo regulaci zemědělství. I když návrhy často neprojdou, jejich předkladatelé získávají pozornost i vliv díky veřejné debatě, kterou vyvolají.
SVP dlouhodobě používá referendum jako nástroj boje proti globalizaci a otevřenosti země. V roce 2022 se strana například postavila proti porušení tradiční neutrality, když Švýcarsko podpořilo sankce EU proti Rusku.
Podle sociálního demokrata Cédrica Wermutha však návrhy typu populačního stropu řeší symptomy, nikoliv příčiny problémů ve zdravotnictví nebo bydlení. Tvrdí, že vláda má k dispozici domácí politická řešení, jež dosud nevyužila. Pro mnoho Švýcarů však iniciativa představuje možnost „vzít osud země do vlastních rukou“. „Když vidím, jak situaci s migrací nezvládají naše sousední země, jsem rád, že tady je to pořád lepší,“ říká devatenáctiletý Leandro Aeschbacher z Unterseenu u Interlakenu a dodává: „Obětovat trochu ekonomického růstu za Švýcarsko, kde se dá žít mi přijde rozumné."