Reforma Paktu stability a růstu - ďábla hledejme v detailech

Ačkoliv nedávné zasedání Rady ministrů financí (ECOFIN), na kterém byla diskutována pravidla Paktu stability a růstu (PSR), nepřineslo zásadní změnu základních pilířů paktu, zejména pak tzv. konvergenčních kritérií, odsouhlasil ECOFIN některé úpravy PSR, jež budou mít důležité implikace pro adepty přijetí eura z Východní Evropy. Nejde přitom jen o často citované rozhodnutí týkající se možnosti snížit deficit veřejných rozpočtů o část nákladů na penzijní reformu po dobu pěti let, ale jsou zde také další dva podstatné návrhy, které by zemím usilujícím o přijetí do EMU neměly uniknout. Jak již to v případě obsáhlejších dokumentů bývá – ďábel se nachází v detailech.

1. Maďarsko, Polsko ale nakonec i silně reformní Slovensko jsou země, které nepochybně ocenily, že Evropská komise bude částečně, byť jen dočasně, tolerovat překročení maastrichtského limitu pro výši rozpočtového deficitu (3 % HDP) v těch případech, kdy země provádí penzijní reformu a přechází na vícepilířový důchodový systém.

Tolerovaný odpočet nákladů na důchodovou reformu sice není v konkrétních případech o mnoho vyšší než 1 % HDP a navíc se v čase snižuje (viz box), avšak pro země Střední Evropy, jež zamýšlejí vstoupit do eurozóny na konci tohoto desetiletí, jde o naprosto zásadní úlevu. Bez ní by stlačení rozpočtového schodku pod úroveň -3 % HDP bylo velmi bolestné, nebo - například u Maďarska - téměř nemožné.

2. V rámci posílení prevence proti překračování maastrichtských fiskálních kritérií nadále platí, že by členské země EU měly usilovat o dosažení střednědobého cíle v podobě vyrovnaného nebo přebytkového rozpočtu. Novinkou je zpřísnění střednědobého cíle pro členy ERM II, zejména v případě, kdy země ke střednědobému cíli vyrovnanosti či přebytkovosti rozpočtů zatím nesměřuje

Konkrétně to znamená, že Evropská komise může napadat vládu členské země ERM II za neplnění PRS i v momentě, kdy se její rozpočtový deficit nachází pod 3 % HDP. Taková situace by teoreticky mohla nastat v případě, kdy by vybraná ekonomika silně rostla, avšak její rozpočtový deficit by byl vyšší než 1 % HDP (tzn. nad střednědobým cílem stanoveným ECOFINem – viz box), a schodek by se nedařilo snižovat o požadovaných 0,5 % HDP ročně. Netřeba dodávat, že podobný makroekonomický scénář není, v případě některého ze středoevropských kandidátů na přijetí eura, zcela vyloučen.

3. Pro uchazeče o vstup do eurozóny je podstatné také rozhodnutí ECOFINu o tom, že by členové ERM II měli při přípravě svých makroekonomických a rozpočtových předpovědí používat jako predikce vnějších makroekonomických předpokladů odhady zpracované Evropskou komisí. Připomeňme, že všechny země střední Evropy, a tedy i potenciální členové ERM II jsou velmi otevřené ekonomiky, a tudíž kvalitní a spolehlivé odhady vývoje vnějšího prostředí jsou naprosto klíčové pro kvalitní prognózu domácích (endogenních) makroekonomických dat. Povinnost přejímat „vnější předpoklady“ čeho? od Evropské komise, lze chápat také tak, že se zužuje manévrovací prostor členů ERM II, a to nejen při formulaci konvergenčního programu, ale i při případném odůvodňování možných odchylek od něj.

Reformou Paktu stability a růstu na jedné straně vzniká flexibilní fiskální prostor pro země jako je Německo nebo Francie, které se již několik let potýkají s minimálním hospodářským růstem provázeným značnými rozpočtovými schodky. Na straně druhé reforma přináší i určitý - byť jen dočasný - prostor pro nové členské země, které mají ambice přijmout euro za svoji měnu v brzkém termínu. Tyto země mají sice možnost zohledňovat ve svých schodcích část nákladů na penzijní reformu, avšak jen částečně a navíc jen po dobu maximálně pěti let. Přitom hospodaření rozpočtů se hodnotí ze střednědobého pohledu, takže uvolnění paktu z titulu nákladů na důchodovou reformu může mít jen krátkodobý a v konečném důsledku jen dílčí efekt.

Vzhledem k tomu, že u nových členských zemí existuje perspektiva silného hospodářského růstu, zůstává vůči nim Pakt nadále přísný a bude je nutit postupovat cestou každoročního snižování fiskální nerovnováhy o půl procenta HDP. Naopak pro některé tzv. staré členské země, potácející se již řadu let za hranicí maastrichtského rozpočtového kritéria při jen mizivém hospodářském růstu, vytváří aktuální reforma prostor pro další „beztrestné“ pokračování rozpočtových schodků. Reforma Paktu přináší větší flexibilitu, avšak může přinést též nevyvážený přístup k různým členským zemím Unie Vždy bude záležet na konkrétním výkladu reformovaného Paktu.

Tato krátká analýza je součástí měsíčního makroekonomický přehledu, který obsahuje rovněž informace o Polsku, Slovensku a Maďarsku. Makroekonomický přehled je pro uživatele stránek www.patria.cz k dispozici ke stažení ZDE.