Kouzelného oslíčka, bezedný měšec nebo nekonečně štědrý ubrousek by ministr financí potřeboval víc než sůl. Pomalu začíná sezóna sestavování rozpočtu na příští rok a ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach neváhal a pospíšil si s žádostí o prostředky na výplatu důchodů v příštím roce. Jeho představou, za niž sice není ochoten položit život, ale ministerské křeslo, je zvýšení starobních penzí o pět až šest set korun měsíčně. Kolik by musel jeho kolega z resortu financí najít ve své pokladně?
Důchody se zvyšovat budou. To je téměř jisté. Možností je ovšem několik. Kromě návrhu ministra práce a sociálních věcí, jsou ve hře ještě dvě možnosti: První z nich je valorizace ve výši inflace a jedné třetiny růstu reálných mezd, jak předepisuje zákon. V takovém případě by se průměrný starobní důchod zvýšil z letošních 7 227 Kč na 7 505 Kč (podle našich odhadů vývoje cenové hladiny a mezd), tj. o 278 Kč. Relace průměrné starobní penze a průměrné hrubé mzdy by klesla z letošních 40,6 % na 39,7 %. Nicméně v reálném srovnání by průměrný důchod převýšil úroveň roku 1989 o 0,4 % (za předpokladu, že se životní náklady penzistů zvýší stejně jako cenová hladina ve spotřebním koši zaměstnanců). Na základě našeho modelu důchodového systému by se v tomto případě výdaje na důchody zvýšily z letos plánovaných 232 mld. Kč na 241 mld. Kč.
Druhou možností je, že se vláda pokusí dodržet slib, že poměr průměrného starobního důchodu a průměrné hrubé mzdy neklesne pod 40 %. Aby se tak stalo, musely by být penze valorizovány o inflaci a dvě třetiny růstu reálných mezd. Průměrný důchod by se zvýšil o 343 Kč na 7 570 Kč a úroveň z roku 1989 by reálně převýšil o 1,3 %. Jenže ve státním rozpočtu by se muselo nalézt o dvě miliardy více, neboť celkové výdaje na důchody by stouply na 243 mld. Kč.
Obr.: Mzdy a důchody v posledních patnácti letech
Ministr práce a sociálních věcí se hodlá zasadit o zvýšení průměrné penze o pět až šest set korun. Průměrný starobní důchod by tak vzrostl o 6,9 % na 7 727 Kč, resp. 8,3 % na 7 827 Kč. V poměru k průměrné mzdě by dosáhl 40,8 % (resp. 41,4 % při valorizaci o 600 Kč). Úroveň z roku 1989 by byla reálně překročena o 3,4 % (4,7 %). Výdaje na důchody by dosáhly 248 mld. Kč v případě valorizace o 500 Kč, nebo 252 mld. Kč při valorizaci o 600 Kč. Realizace požadavku ministra práce a sociálních věcí by tedy vedla ke zvýšení výdajů na penze o 16 až 20 mld. Kč ve srovnání s letošním rokem a byla by o 7 až 11 mld. Kč dražší než minimální valorizace stanovená zákonem.
Kvůli nepříznivé demografické situaci a liknavosti vlády přizpůsobit tomu penzijní systém se vláda dostává do dvojích kleští. Na jedné straně by ráda zachovala životní úroveň důchodců (tj. relaci penzí ke mzdám), zároveň ovšem hodlá redukovat rozpočtové schodky. Pro letošek a několik následujících let si vláda vypomohla zvýšením části sociálního a sociálního zabezpečení připadající na důchody na úkor příspěvku na politiku zaměstnanosti. Tuto „parametrickou reformu“ ovšem nelze opakovat donekonečna, ani zvyšovat celkové daňové zatížení práce (viz
Odborářské mýty aneb jak je to s vedlejšími náklady práce a nezaměstnaností). Přestat schovávat hlavu do písku a pochopit podstatu problému není složité (viz analýza
Důchodové trápení: děti, peníze nebo chudoba?). Jen to chce přestat hledat kouzelné oslíčky a najít odvahu.
David Marek, Patria Online