ČNB dnes zveřejnila údaje o platební bilanci za první tři čtvrtletí tohoto roku. Patria ve třetím čtvrtletí očekávala deficit na úrovni 400 mil. dolarů, deficit je však ve skutečnosti o 112 mil. dolarů vyšší. Od začátku tohoto roku se deficit běžného účtu vyšplhal na 1 236 mil. dolarů, ve stejném období loňského roku přitom běžný účet vykázal deficit jen na úrovni 353,7 mil. dolarů. Je tedy jisté, že se běžný účet platební bilance ČR prudce zhoršuje.
Dnes zveřejněné výsledky běžného účtu jsou prvním vážným varováním. Jistě, bylo by možné argumentovat drahou ropou a jinými nerostnými palivy, ale to by nebylo úplné. Na zhoršení situace se podílí také oživení domácí poptávky, zejména investiční poptávky. V průběhu letošního roku jsme mohli pozorovat výrazný nárůst dovozu strojů a dopravních prostředků. Bilance služeb sice vykazuje příznivý vývoj (i když ve 3. čtvrtletí letošního roku byl přebytek mírně nižší, než ve stejném období minulého roku), její přebytky však nestačí kompenzovat rychle se prohlubující deficit obchodní bilance. Podle našich odhadů dosáhl schodek běžného účtu ve třetím čtvrtletí 4,1% HDP.
Finanční účet za první tři čtvrtletí vykázal přebytek 59,4 mld.Kč, což je, více než činil schodek běžného účtu. V samotném třetím čtvrtletí však došlo k obratu, když přebytek finančního účtu činil pouhých 7,9 mld. Kč oproti schodku běžného účtu ve výši 19,9 mld. Kč. Vývoj finančního účtu v současnosti určují dva faktory: příliv přímých zahraničních investic a odliv portfoliových investic. Prvně jmenovaný faktor se vyvíjí dle předpokladů, odliv portfoliových investic však opět posílil. Vzhledem ke stagnaci domácích úrokových sazeb a růstu sazeb v USA a Evropské unii se českým investorům nabídla šance investovat výhodněji v zahraničí než doma, často do instrumentů s vyšším ratingem, než mají domácí finanční instrumenty. K odlivu kapitálu dochází tak u ostatních investic. Díky tomu se přebytek finančního účtu zužuje a platební bilance jako celek se tak dostala poprvé po téměř třech letech opět do mínusu, díky čemuž se snížily celkové devizové rezervy.
Vyhlídky pro blízkou budoucnost bohužel nejsou nijak růžové. Na výraznější pokles cen nerostných surovin si patrně ještě nějakou dobu budeme muset počkat. Hospodářský růst v Evropské unii, Spojených státech, ale např. i v Maďarsku zpomaluje, což se projeví na vývoji českého exportu. Naopak domácí hospodářství by mělo dále zrychlit svůj růst a s tím lze očekávat pokračování rychlého růstu dovozu. V součtu to může znamenat další prohlubování deficitu obchodní bilance a tedy i běžného účtu platební bilance, neboť přebytek bilance služeb nebude stačit pokrývat rostoucí schodky obchodní bilance.
Naše prognózy, které nepovažujeme za přehnaně pesimistické, v současnosti ukazují na pokračování negativních tendencí na běžném účtu, což by mělo vést v roce 2000 ke schodku ve výši přes 100 mld. Kč, 5,3% HDP, a v roce 2001 až ke 130 miliardám korun, tj. 6,2% HDP. V roce 1996 dosáhl schodek 116,5 mld. Kč, nebo-li 7,4% HDP a stal se jednou z hlavních příčin měnové krize. Dnes jsme sice v jiné situaci, v ČR je dnes podstatně méně „horkých“ peněz, přesto nelze popřít, že se opět posouváme k hraně, jejíž převýšení by mohlo znamenat další negativní otřes.
Na druhou stranu v Polsku můžeme pozorovat již delší dobu vysoké schodky běžného účtu a otřesy měny byly doposud jen slabé. Kumulace problémů v jednotlivých rozvíjejících se ekonomikách však může mít negativní synergický efekt, který by mohl vést ke spuštění hromadných výprodejů pozic v jejich národních měnách, včetně korunových pozic zahraničních investorů.
Jedním z hlavních úkolů pro hospodářskou politiku se v současnosti stává udržení rozumné míry vnější nerovnováhy, abychom nemuseli znovu projít hospodářským propadem. Vhodným opatřením by byla především fiskální restrikce. K utlumení domácí poptávky bude možná nezbytné i zvýšení úrokových sazeb. Česká ekonomika si zkrátka v současnosti nemůže dovolit příliš rychlý růst, nemá-li střídavě rychle růst a procházet hlubokými propady.
(David Marek)