Po mnoha peripetiích je na světě (snad definitivně) daňová reforma. Už jsme si skoro zvykli jí zaměňovat za celkovou rozpočtovou reformu. Způsob daňové reformy, kdy se jeden rok daně někomu sníží a rok poté zase zvýší, je poněkud nezvyklý a nečekaný, ale obecný směr změn v daňovém systému se zdá být správný. Je na čase začít pracovat na hlavním problému veřejných financí – rozpočtovém deficitu. Na začátku tohoto týdne se objevila zpráva, že se ministerstvo financí a ČNB shodly na snížení cyklicky očištěného deficitu pod jedno procento HDP do roku 2012 a tento cíl by měl být zakotven v nové verzi Konvergenčního programu. Že by se konečně blýskalo na lepší fiskální časy?
Letos by podle našeho odhadu měl cyklicky očištěný primární deficit (tj. bez výdajů za úrokové náklady veřejného dluhu) dosáhnout 3,1 procenta HDP. Pod jedno procenta by měl klesnout za pět let. Je to rychle nebo pomalu? Rozpočtový deficit není tak nepružný, jak by se mohlo zdát. I v průběhu jednoho roku se může změnit o několik procenta HDP. Například v roce 2004 klesl cyklicky očištěný deficit na pouhých 1,2 procenta HDP ačkoli rok předtím činil 5,1 procenta HDP! Rok 2004 byl totiž jediným rokem, kdy se ještě minulá vláda snažila alespoň trochu držet svého reformního záměru. Zvýšily se daňové příjmy, ale především se podařilo ušetřit, resp. zpomalit růst některých výdajů. Kde? Výrazně bylo zpomaleno tempo růstu mezd ve státním sektoru a šetřilo se i na jiných běžných výdajích ve veřejném sektoru. Bohužel hledání úspor mělo jepičí život. Naopak od té doby prohlubují deficity nereformovaná sociální politika a negativně přispělo i snižování daňové zátěže. Nicméně na příkladu roku 2004 je vidět, že to jde. A kdyby se ke krátkodobému snížení rozpočtových deficitů přidaly i reformy sociálních dávek a penzijního systému, které by daly i dlouhodobou naději, bylo by vyhráno. Zatím ale čekání na nižší deficity připomíná Beckettova Godota. Po mnoha letech čekání je těžké věřit, odejít ale není kam.