Krugman: Dezinflace pokračuje, deflace je reálnou možností

Mnoho lidí mate koncept jádrové inflace. Ta se obvykle měří tak, že z cenového indexu vyčleníme ceny potravin a energií; jsou však i jiné způsoby její kalkulace. Lidé, kteří říkají, že jde o hloupý koncept, protože se stále musí platit jídlo a plyn, nechápou, že jádrová inflace tu je pro měření cenových tendencí.

Zatímco některé ceny se neustále mění, jako právě ceny potravin a energií, mnohé ceny jsou stanoveny oligopolistickými společnostmi, nebo jsou sjednány na základě dlouhodobých kontraktů. Mnohé mzdy jsou stanoveny stejným způsobem. Protože nedochází k jejich časté změně, stanovují se na základě očekávání budoucí inflace. A to je celé.

Nyní si představme ekonomiku, kde každý stanoví ceny na základě inflačního očekávání. Potom inflace udržuje sama sebe na určité úrovni, pokud ovšem v ekonomice není velký přebytek nabídky či poptávky. Jestliže budou například očekávání 10% inflace pevně zakotvena, bude potřeba dlouhého období nadbytečné kapacity – roky nezaměstnanosti, aby se inflace snížila. Za příklad lze uvést extrémně drahou dezinflaci na počátku osmdesátých let.

Celková inflace se v posledních letech chovala velmi nevyzpytatelně, na počátku roku 2008 ceny prudce rostly, pak došlo k prudkému poklesu. Politika Fedu by byla stejně nepředvídatelná, kdyby k posouzení inflačních tlaků jádrovou inflaci nepoužíval (v grafu červeně):



Často lze zaznamenat názor, že klesající inflace odráží jen vývoj na trhu s bydlením. Nicméně Mark Thoma ze San Francisco Fed ve své analýze ukazuje, že stejný klesající trend zůstává i tehdy, pokud z jádrové inflace bydlení vyloučíme:



Podobně jako jádrová inflace se vyvíjejí mzdy. Krátkodobé výkyvy nelze přeceňovat, významný je ale klesající trend, který začal na počátku propadu ekonomiky. Dezinflace pokračuje, deflace představuje reálnou možnost.

(Zdroj: Blog Paula Krugmana)