Pokud ve financích a ekonomii existuje nějaké přikázání, pak jím je to, že centrální banky musí být nezávislé. K cenové stabilitě podle tohoto názoru vede pouze svoboda centrálních bankéřů od krátkodobé populistické politiky. Nyní ale jednotná podpora tohoto názoru dostává trhliny, protože se ukazuje, že i tito bankéři mají sklony k velkým chybám s hroznými následky. A nenesou za ně odpovědnost.
Až do poslední krize panovalo přesvědčení, že jen nezávislé centrální banky zabrání vysoké inflaci, která se objevila v 70. letech. A zdálo se, že to funguje - inflace zůstala na nízkých úrovních a ekonomický růst byl pozoruhodně stabilní. Centrální bankéři se tak mohli navzájem chválit za to, jak dobrou práci odvádějí.
Finanční krize to ale změnila. Ukázalo se jasně, že tito bankéři nezpozorovali nejohavnější nárůst zadlužení v historii, podporovali morální hazard a neopatrnost finančního sektoru a nafukovali bubliny. Když bublina praskla, objevily se hlasy varující před tím, že centrální bankéři si přivlastní moc, která jim nepatří. Fed tuto hranici překročil nákupem aktiv od a a záchranou Bear Stearns. I prezident Philadelphia Fed Charles Plosser nedávno uvedl, že Fed se kvůli svým aktivitám zabíhajícím do oblasti fiskální politiky a podpoře konkrétních trhů a firem pravděpodobně dostane pod politický tlak. Bank of England zase kvůli snaze o snížení nezaměstnanosti v podstatě upustila od svého oficiálního inflačního cíle na úrovni 2 %.
ECB je ke svým největším kritikům - Němcům - citlivější. V minulých týdnech potvrdila svůj závazek udržet růst spotřebitelských cen v eurozóně mírně pod 2 %. Podle Jean-Claude Tricheta se ho bude držet, i když zároveň poskytuje podporu trhům s cílem zabránit rozpadu eurozóny. Je však docela pravděpodobné, že buď přijde další krize v oblasti vládního dluhu, či dojde k růstu inflace. V obou případech se ECB dostane pod palbu kritiky.
Vlády sice mohou centrální bankéře odvolat, musela by ale nastat velmi extrémní situace, aby k tomu došlo. Prozatím je tedy prostor centrálních bankéřů obrovský. Politici ale nezapomenou, že je jejich chyby ohrožují. V budoucnu se tak budou při každé příležitosti snažit jejich nezávislost nějak omezit. Což ukazuje, že zlatý věk centrálního bankovnictví pravděpodobně končí.
(Zdroj: WSJ)