Hledat v komentářích
Investiční doporučení
Výsledky společností - ČR
Výsledky společností - Svět
IPO, M&A
Týdenní přehledy
 

Detail - články
Velké banky představují v Evropě větší problém než v USA, v řešení ale zaostáváme

Velké banky představují v Evropě větší problém než v USA, v řešení ale zaostáváme

18.4.2011 13:29
Autor: Redakce, Patria Online

Existence finančních institucí, které jsou příliš velké na to, aby padly, sebou nese několik problémů. Zvyšuje systematické riziko, protože v nich dochází k horšímu managementu rizika a vytváří potenciální závazky pro stát. V extrémních případech může dojít k přímému ohrožení schopnosti vlády splácet své dluhy, jak ukazuje příklad Islandu a Irska. Velké instituce také poškozují konkurenční prostředí, protože mají přístup k levnějšímu kapitálu. A dochází kvůli nim i k poklesu důvěry veřejnosti v systém, protože jejich ztráty se často znárodňují, zatímco zisky se privatizují.

Není tedy divu, že problém „příliš velké na to, aby padly“ leží v popředí reforem finanční regulace ve Washingtonu, Londýně a Curychu. Překvapivé ale je, že země kontinentální Evropy tento problém řeší minimálně. Preferují uplatňování jednotných pravidel a regulace bez ohledu na velikost finančních institucí a jejich význam z hlediska celého systému. Důvodů pro tento rozdílný přístup je několik. V Evropě je problém „příliš velké na to, aby padly“ mnohem intenzivnější kvůli vyšší koncentraci bankovního trhu. Ta ale zároveň ztěžuje jeho řešení a zvyšuje neochotu k reformě.

Graf ukazuje poměr celkových aktiv tří největších bank k HDP v jednotlivých zemích:

banky

Zdroj: Bank for International Settlements

Vysoké poměry aktiv k HDP odrážejí především vysokou koncentraci bankovního sektoru, významnou mezinárodní expanzi některých bank a politiku, která vede banky k tomu, že ve svých rozvahách drží mnohá aktiva. Určitou roli hrají i rozdíly v účetních standardech. Velká část rozdílu mezi evropskými zeměmi a USA by samozřejmě zmizela, pokud by bylo možné hodnotit evropské banky relativně k celé evropské ekonomice. Poměry konsolidovaných aktiv k evropskému HDP jsou totiž podobné, či dokonce nižší, než tomu je v USA. Dokud ale nebude existovat jednotná evropská politika pro krizový management bankovního sektoru, není tento agregovaný pohled relevantní.

Evropské země jsou také méně ochotné ponechat banky padnout a to bez ohledu na jejich velikost. Problém morálního hazardu tak není omezen jen na velké instituce. V USA naopak od počátku krize zbankrotoval velký počet bank, včetně několika velkých. Tento rozdíl v přístupu odráží do značné míry rozdílnou historickou zkušenost a postoj k riziku. Kontinentální Evropa je také charakterizována silným propojením bankovního a politického systému. Vedle toho hraje u volby finanční politiky významnou roli nacionalismus a snaha o ochranu „národních šampionů“.

Řešení problému „příliš velké na to, aby padly“ není jednoduché a má mnoho dimenzí, s nimiž se pojí rozdílný přístup v regulaci: Absolutní velikost bank (která může být řešena přímým omezením velikosti a kapitálovými požadavky), tržní koncentrace (na níž může reagovat antimonopolní politika a omezení podílu na trhu), míra internacionalizace (požadavky na domácí financování a kapitalizaci), míra konglomerace (v USA se ji snaží řešit tzv. Volckerovo pravidlo) a míra komplexnosti (centrální vypořádání transakcí, manuály pro rozdělení bank v případě krize). Složitost řešení problému by neměla sloužit jako výmluva, naopak.

Uvedené je výtahem z „The European Union should start a debate on too-big-to-fail“, autory jsou Morris Goldstein a Nicolas Véron.

(Zdroj: VOX)


Váš názor
Na tomto místě můžete zahájit diskusi. Zatím nebyl zadán žádný názor. Do diskuse mohou přispívat pouze přihlášení uživatelé (Přihlásit). Pokud nemáte účet, na který byste se mohli přihlásit, registrujte se zde.
Aktuální komentáře

Související komentáře
Nejčtenější zprávy dne
Nejčtenější zprávy týdne
Nejdiskutovanější zprávy týdne
Denní kalendář hlavních událostí
Nebyla nalezena žádná data