Byla to bolestivá lekce, ale Peking se poučil. Po dvou letech, kdy Čína sledovala padající hodnotu svých 3,2 bilionu dolarů z rezerv investovaných i do evropských a amerických dluhopisů, už žádné kupovat nebude a počká si na nucené prodeje vládních aktiv. Taková je nová investiční strategie Číny podle zasvěcených odborníků. Prostředky, které budou ve hře, přitom nejsou nijak zanedbatelné. Již minulý týden se objevily zprávy o tom, že čínská centrální banka plánuje v rámci snahy o zvýšení výnosů z devizových rezerv vytvořit dva nové fondy, které budou spravovat celkem 300 miliard dolarů a nebudou se bát agresivnějšího přístupu. Experti na zahraniční investice této světové mocnosti přitom považují tento objem pouze za začátek budoucí expanze.
„Čína se rozhodla, že reálná aktiva jsou lepší než nesplněné sliby o nápravě zadlužení a nízké úroky,“ komentuje změnu investiční strategie čínské vlády Paul Markowski, šéf společnosti MES Advisers a dlouhodobý externí poradce tvůrců čínské měnové politiky v oblasti globálních finančních trhů.
Podobně promluvil pro CNBC i obchodník, který se stará o některé investice na devizových trzích pro instituce jak jsou centrální banky: „To co chtějí, jsou podkladová aktiv. Akcie, korporátní dluhopisy a nemovitosti – vše, co budou vlády ochotny „střelit“.“ Konkrétně tento zdroj naznačil například zájem čínských vysokých míst o koupi podílu portugalské vlády v portugalském energetickém podniku Energias de Portugal, jehož čistá cena je odhadována na 2,5 miliardy eur. Také ostatní zadlužené země podle něho nebudou mít brzy jinou možnost než prodávat některá státní aktiva do zahraničních rukou, aby si zajistily další potřebnou hotovost. Tato artikulovaná vynucenost spolu se současným napětím na všech trzích bez výjimky přitom nevěští nic dobrého pro schopnost vlád dosáhnout vysokých prodejních cen.
Čínské devizové rezervy jsou s objemem kolem 3,2 bilionu dolarů největší na světě. Ekonomové odhadují, že Peking má v různých formách v eurech denominovaných aktiv investovánu již zhruba pětinu svých rezerv a až dvě třetiny jsou „uzamčeny“ v dolarových aktivech, která nemohou být prodána. To Číně dává reálnou šanci ročně investovat zhruba 470 milionů dolarů z jejich celkového objemu.
Sami čínští představitelé v poslední době upozorňují, že po ztrátách z držených amerických (třetinová ztráta za poslední dekádu) a evropských dluhopisů (obavy z bankrotu eurozóny srazily ceny) hodlají nyní v USA a Evropě více investovat do konkrétních hospodářských aktivit. Náměstkyně čínského ministra zahraničí Fu Ying na začátku prosince překvapivě otevřeně prohlásila, že Čína nebude používat své devizové rezervy na pomoc zemím v krizi, když jich není schopna využít na řešení domácích problémů - jako je například chudobou, a nebude tak ve značném rozsahu činit ani směrem k Evropě, kde mnozí viděli v této velmoci možného zachránce.
Posun Číny od investic do vládních dluhopisů směrem k nákupům aktiv z reálného světa však není jen zákulisní „šuškandou“, potvrzují jej i oficiální data z čínské ekonomiky. „Přímé zahraniční investice Číny byly ještě v roce 2007 na úrovni 23 miliard dolarů, aby v roce 2008 vyskočily již na 52 miliard dolarů a postupně rostly až od 68 miliard dolarů za loňský rok,“ komentuje vládní statistiky Karl Sauvant, expert na přímé zahraniční investice na Columbia University. Institut Vale Columbia Center on Sustainable International Investment, který Sauvant vede, přitom počítá s tím, že tu pravou čínskou investiční expanzi teprve uvidíme v následujících letech. Prognóza tohoto univerzitního výzkumného ústavu odhaduje, že za další dekádu Čína rozšíří současné 300miliardové portfolio dohodami o zahraničních investicích za jeden až dva biliony dolarů.
I nová poučená investiční strategie Číny však má svá možná úskalí. Nikdo nečeká, že by čínské státní fondy byly při nabídce na nákup „národního stříbra“ v Evropě či Spojených státech vítány s otevřenou náručí. „Jednodušeji se to říká, než dělá,“ naznačil investiční bankéř z Hongkongu, který radí čínské klientele při zámořských akvizicích. Čína podle něho například nemůže čekat, že by od Paříže či Washingtonu bez problémů získala strategickou infrastrukturu – v minulosti se prý například zajímala o nákupy přístavů. Bankéř však vidí jako mnohem průchodnější možnost nákupu například zemědělské půdy.
(Zdroj: CNBC, Vale Columbia Center on Sustainable International Investment, Reuters)