Aktualizováno Centrální banky v rozvinutých ekonomikách ve snaze pomoci hospodářskému oživení naráží na hranice svých možností, jelikož nezodpovědné vlády nejsou schopné dát do pořádku veřejné finance, píše se ve zprávě Banky pro mezinárodní platby (Bank for International Settlements, BIS). BIS, sídlící v Basileji, také upozorňuje, že další monetární stimulace by mohla mít nepředvídatelné důsledky.
„Centrální banky jsou tlačeny do prodlužování měnové stimulace, protože vlády váhají a odkládají restrukturalizaci,“ uvádí se ve výroční zprávě BIS. „Konvenční i nekonvenční nástroje měnové politiky přitom mají svá omezení.“
Zatímco před čtyřmi lety byla rychlá a rázná odpověď největších centrálních bank klíčová při zmírnění dopadu krachu Lehman Brothers, dnes jsou úrokové sazby na nejnižší možné úrovni a nákupy dluhopisů nafoukly rozvahy bank do nevídaných rozměrů. „Existují velmi jasné hranice, kam až centrální banky mohou zajít. Pro zdraví světové ekonomiky je kritické dostat se ze začarovaného kruhu a snížit tlak na centrální bankéře,“ uvedl v konferenčním hovoru Stephen Cecchetti, ekonomický poradce BIS.
Mimořádná opatření typu operace Twist, nákupů dluhopisů a poskytování levných úvěrů bankám podle BIS snížila motivaci politiků a dalších dlužníků ozdravit rozvahy. Vytvořila iluzi, že centrální banky mohou udělat mnohem víc pro podporu růstu a kompenzaci nerovnovah.
Prezident Evropské centrální banky (ECB) Mario Draghi nedávno uvedl, že po snížení referenční úrokové sazby na historické minimum a zaplavení bankovního systému hotovostí (v rámci operace LTRO) banka téměř vyčerpala svůj arzenál. Nákup dalších dluhopisů problémových ekonomik eurozóny, na nějž tlačí řada vlád, by nemusel mít požadovaný efekt. Investoři se po řeckém odpisu, při němž ECB trvala na tom, že veškeré jí držené dluhopisy budou splaceny, bojí „subordinace“ v případě další restrukturalizace dluhu některé z postižených zemí. Nákup například portugalských obligací ze strany ECB by tak paradoxně mohl způsobit úprk soukromých věřitelů, kteří se budou strachovat, že případný odpis odnesou hlavně oni, stejně jako v řeckém případě.
ECB by mohla rozdělit další likviditu v rámci třetího kola LTRO, ale banky nyní nedostatkem prostředků k financování úvěrů netrpí zdaleka tak jako na začátku roku, což zpochybňuje potenciální podpůrný efekt tohoto opatření. Dalším možnou reakcí zůstává klasické snižování sazeb. ECB by mohla jít ze současného 1 % ve dvou krocích na 0,5 %, což by zároveň snížilo náklady úvěrů poskytnutých v rámci LTRO. To by pomohlo Německu a zbytku severního křídla eurozóny, ale potíže jihu se tím pravděpodobně nevyřeší. Hlavním problémem eurozóny je nyní odliv kapitálu z periferie do jádra, což zostřuje nerovnováhu a potřebu dvou odlišných měnových politik. V Německu si firmy i domácnosti navzdory neradostně vyhlížející situaci mohou půjčovat levně, banky v jižní Evropě naopak omezují poskytování úvěrů a navyšují sazby.
Na krizi v eurozóně má BIS velmi jasný názor. Řešením je podle ní pan-evropský bankovní systém. „Měnová unie s jedním věřitelem poslední instance pro banky musí sjednotit i bankovní systém,“ uvádí se v ročence BIS. „Banky v Evropě se musí stát evropskými bankami.“
Bilanční suma centrálních bank se vyšplhala na 18 bilionů USD, zhruba 30 % světového HDP, což je dvakrát tolik co před deseti lety. „S poklesem účinnosti a spolehlivosti mimořádného uvolňování měnové politiky pravděpodobně porostou rizika expanze rozvah centrálních bank,“ prohlásil výkonný ředitel BIS Jaime Caruana s tím, že „tato nebezpečí se mohou projevit způsobem, který dnes nedokážeme zcela jasně identifikovat.“
(Zdroje: Bloomberg, BIS)