Současná krize v eurozóně může být považována za přirozený experiment zaměřený na sledování života běžných lidí během dramatických let. Jak například vnímají svou situaci Řekové? Z ekonomického hlediska nemůže docházet k tomu, že se toto vnímání dlouhodobě odlišuje od vývoje domácí ekonomiky. HDP je koneckonců součtem příjmů všech jedinců v dané zemi. „Psychologický“ pohled jedinců se ale samozřejmě může během dlouhodobých krizí velmi lišit.
Pohled na názory Řeků umožňuje jedinečná databáze Evropské komise, která je založena na měsíčních průzkumech podnikatelské a spotřebitelské důvěry. Ta ukazuje, že až do léta 2008 docházelo pouze ke krátkodobým rozdílům mezi tím, jak Řekové vnímali vlastní ekonomickou situaci a tím, jak si vedla jejich ekonomika. Po pádu Lehman Brothers v září 2008 se ale začaly objevovat poměrně velké rozdíly. Řekové se začali domnívat, že Řecko jako celek je na tom hůře, než oni sami. Jinak řečeno, Řekové se domnívali, že se jim vede lépe než průměru. Můžeme tedy říci, že krize oddělila Řeky od Řecka.
Uvedené ale platí jen, co se týče současné situace. Data týkající se očekávání ukazují, že Řekové očekávají silné propojení vlastního ekonomického osudu a vývoje celé ekonomiky v budoucnu. Tuto „normalizaci“ již dokonce čekají po čtyři roky. Možné vysvětlení pro zmíněné rozdíly ve vnímání současné situace lze vysvětlit tím, že média jsou během krizí intenzivně zaměřena na nejhorší události. To může lidi vést k názoru, že se jim nevede zase tak špatně. Pomoci ve vysvětlení mohou rovněž psychologické faktory, jako je nadměrný optimismus a sebedůvěra. Ty se pojí s iluzí kontroly, tedy tendencí k nadhodnocování našich schopností ovlivnit určité události. Příkladem je porovnání havárií letadel a automobilů. Ty první jsou méně časté, lidé ale přesto často raději řídí auto, než aby letěli, protože průběh letu nemohou ovlivnit.
(Zdroj: VOX)