Norsko se pokouší navýšit podíl na evropském trhu s plynem, zejména na úkor svého největšího konkurenta – Ruska. Monopolní ruský vývozce musí kvůli tlaku nízkých cen na spotovém trhu a poklesu poptávky poskytovat evropským zákazníkům cenové ústupky a stále více zohledňovat spotový trh ve vzorcích dlouhodobých kontraktů. Ani tak se mu ale nedaří udržet pozice na nejdůležitějším odbytišti. Statoil, největší norský těžař, je vůči požadavkům klientů daleko vstřícnější a na tržní ceny váže polovinu svých kontraktů. Loni se jeho odbyt v Evropě zvýšil o 16 %, zatímco Gazpromu klesl o 8 %. Objemy dodávek z obou zemí se prakticky vyrovnaly.
Norové nyní vytáhli další trumf. Ministerstvo ropy a plynu navrhuje výrazné snížení tranzitních poplatků, což by těžařům umožnilo zredukovat náklady na přepravu plynu po norské plynovodní síti a promítnout to do prodejních cen. Opatření má stimulovat investice do otevírání nových ložisek norského šelfu a zvýšit objemy těžby a exportu. Konkrétně rezort navrhuje snížení části poplatku, z něhož se hradí kapitálové výdaje na údržbu plynovodů, o celých 90 %. O kolik se ve výsledku sníží celkový tarif, není známo.
Provozovatel norské sítě Gassled v roce 2011 za tranzit plynu utržil 4,5 mld. USD, přičemž export a domácí spotřeba se vyšplhaly na 97 mld. m3 plynu. Průměrná cena za dopravu 1000 m3 suroviny tedy činila 47 USD. Ministerstvo tvrdí, že tarif měl být nastaven tak, aby investoři, kteří do norských ropovodů v roce 2010 vložili 5 mld. USD, dosahovali 7% návratnosti. Jenže současná rentabilita převyšuje 10 %, což prý úřady opravňuje ke snížení poplatků. Podle propočtů deníku Kommersant by pro dosažení cílové návratnosti mohl být tarif snížen o 7 %, což by mohlo norským exportérům pomoci v tuhém konkurenčním boji v Evropě, kde si nyní podmínky diktují odběratelé.
Loni Norsko na kontinent vyvezlo rekordní množství plynu – 107,6 mld. m3 (+16 % meziročně). Ruský export dosáhl 138 mld. m3 (-8 % meziročně). Šéf konzultantské firmy East European Gas Analysis Michail Korčemkin podotýká, že to ruský vývoz byl nejnižší za posledních deset let. Pokud od exportních statistik Gazpromu odečteme Turecko, které odebralo 25 mld. m3 a které monopolista zahrnuje do evropské oblasti, činil ruský vývoz 113 mld. m3 plynu.
ztrácí tržní podíl nejen na domácím, regulovaném trhu, kde by letos mohl klesnout pod 50 %, ale i na klíčovém zahraničním odbytišti, které se na jeho tržbách podílí z 80 %. Navíc monopolista v Evropě investuje desítky miliard eur do výstavby nových plynovodů obcházejících tranzitní země, zejména Ukrajinu. Zdroje z Gazpromu počítají s tím, že vývoz plynu do Evropy se má příští rok zvýšit asi na 152 mld. m3. Analytici agentury Fitch o tom pochybují a prognózují další pokles.
Podle dat ruského ministeria energetiky klesla ruská těžba plynu loni o 2,2 % na 655 mld. m3. zaznamenal větší pokles – o 5,1 % na 482 mld. m3. Těžba v Norsku dosáhla rekordní úrovně 114 mld. m3, avšak kvůli vyčerpávání ložisek se letos a v dalších letech očekává pokles či stagnace.
V roce 2011 dodával evropským odběratelům plyn v průměru za 390 USD za 1000 metrů krychlových. Během roku firma oznámila, že ceny se postupně zvýší, takže průměr za celý rok se bude pohybovat od 405 do 415 USD. V přepočtu je to skoro 30 EUR za megawatthodinu, což je víc, než kolik stojí i ty nejdražší zimní kontrakty na spotovém trhu v Německu. Tam v současné době cena nepřesahuje 29 EUR/MWh. Letos by měl ruský vývozce snížit dlouhodobé ceny plynu v průměru na 370 USD (7090 Kč) za 1000 metrů krychlových. Loni byl cenový průměr nad 400 USD.
Poptávka po zemním plynu v Evropě se v poslední době snižuje, převážně v důsledku hospodářského útlumu. Kromě toho má vliv i zvyšování účinnosti spotřebičů a nabídka konkurenčních paliv v Německu, což je v Evropě hlavní trh pro energie. Z těchto důvodů je pod stálým tlakem, aby ceny své suroviny snižoval.
Evropské distribuční společnosti, které spoléhají na dovoz plynu přes plynovody, prodávají zákazníkům surovinu za maloobchodní ceny. Ty jsou navázány na spotový trh, kde se obchoduje bez omezení a kde jsou ceny nižší. V důsledku cenové diskrepance, která těmto firmám způsobuje ztráty, se některé z nich snaží vyjednat si u dodavatelů lepší cenové podmínky. Zpravidla usilují o to, aby měly ve smlouvách větší podíl indexace spotového trhu.
(Zdroje: Kommersant, Reuters, ČTK)