„Říká se, že čas jsou peníze. Už se ale nemluví o tom, že penězům možná dochází čas,“ uvedl svůj sloupek o investičním výhledu na únor 2013 zakladatel a jeden z šéfů dluhopisového fondu PIMCO Bill Gross. Následuje přitom výčet charakteristik dnešního finančního trhu a ekonomiky, z nichž namátkou: takřka nulové sazby ochromují úspory a oslabují ekonomické předpoklady tradičně vycházející z pozitivních reálných výnosů, dochází k stlačování čistých úrokových marží bank, a především k postupné erozi reálného ekonomického růstu. Nejlepší evidenci přitom poskytuje prudký pokles míry investic do výrobních kapacit mezi roky 1999 a 2011 – ve Spojených státech zhruba o čtvrtinu. Správná otázka tak podle Grosse zní: „Kolik času tedy zbývá a jaké budou ve zbývajícím čase důsledky investování?“
Výsledkem politiky centrálních bank je dluhopisový trh překypující energií, říká Gross a radí proto vyhnout se investici do dlouhodobých vládních dluhopisů. Páteční data z trhu práce ukázala, že nezaměstnanost ve Spojených státech vzrostla na 7,9 procenta a vzdaluje se tak 6,5procentnímu cíli, jehož naplněním Fed podmínil ukončení měnové stimulace. Podle Grosse dávají data z trhu práce prostor pro další pokles výnosů dluhopisů, a to především v „krátké“ části výnosové křivky.
Od prosince 2008 americká centrální banka s cílem posílit ekonomický růst nakoupila aktiva za více než 2 biliony dolarů, z toho letos již stihla nakoupit hypoteční dluh a vládní dluhopisy ve výši 85 mld. USD. Evropská centrální banka před rokem v rámci tzv. LTRO napumpovala do systému přes 1 bilion eur. Vlastní „kvantitativní uvolňování“ podnikly i Bank of England a Bank of Japan.
Současný na úvěrování založený finanční trh a jím podporovaná ekonomika jsou křehké, závislé na páce a dochází jim energie i čas. A k otočení pomyslných přesýpacích hodin, určujících zbývající dobu, dochází, když investice do aktiv přináší přílišnou míru rizika při příliš nízkém výnosu, tj. když dochází k úprku z úvěrových trhů k alternativám, jako je hotovost nebo reálná aktiva. Jinými slovy, problém vzniká v okamžiku, kdy 1) dlouhé výnosy dluhopisů jsou příliš nízko relativně k riziku spojené s durací, 2) úvěrové spready jsou příliš úzké vzhledem k riziku defaultu, a 3) poměr ceny akcií k ziskům (PE) je příliš vysoko relativně k rizikům růstu. Aby byl systém udržitelný, je třeba, aby centrální banky a komerční banky byly schopny svými biliony dolarů, eur či jenů generovat reálný nebo alespoň nominální růst, upozorňuje Gross.
Otázka času je přitom zásadní, protože lze očekávat, že investoři a spekulanti, kteří dnešní systém podporují, tak nebudou bezvýhradně činit navěky, dodává šéf Pimca. A jaké investiční rady dává Gross na pozadí výše nastíněné situace? Zaprvé, zajistěte se proti možné inflaci. Úvěrová exploze zvyšuje šance na růst inflace, spíše než výskyt deflace. Kupujte vládní obligace jištěné proti inflaci (TIPS), zkracujte splatnosti, nebojujte proti centrálním bankám – tedy kupujte, co kupují ony, a nevyhýbejte se offshore dluhopisům s kladnou reálnou úrokovou sazbou (např. Mexiko, Itálie, Brazílie). Zadruhé, zvykejte si na pomalejší reálný růst. Investujte do měn a na trzích méně zadlužených zemí s méně přebujelým úvěrovým systémem – kandidáty jsou Austrálie, Brazílie, Mexiko a Kanada. Zatřetí, investujte do akcií globálních firem se stabilním cash flow, nabízejících nižší ale stále atraktivní výnosy. Začtvrté, přejděte od finančních k reálným aktivům. Kupte zlato, jiné komodity nebo cokoli ne tak rychle rozmnožitelné jako peníze. Zapáté, seznamte se s majetkovými právy ve všech zemích. „Možná nám dochází čas, ale čas budou vždy peníze,“ uzavírá svou polemiku Gross.
(Zdroj: PIMCO, Bloomberg)