Jižní Itálie je díky příznivým klimatickým podmínkám a absenci zemědělských alternativ druhým největším producentem olivového oleje na světě. Geologické průzkumy naznačují, že pod nekonečnými lány olivovníků se skrývají rozsáhlá ložiska jiné vzácné tekutiny: ropy.
Podle posledních odhadů by podloží v hornatém a řídce obydleném regionu Basilicata mezi patou a špičkou italské „boty“ mohlo skrývat miliardu barelů černého zlata. Jeho využití by mohlo těžce zadlužené zemi zlepšit bilanci zahraničního obchodu a pomoci vybřednout z dva roky trvající recese. Místní energetický gigant spolu s francouzským Totalem plánuje zdvojnásobit italskou ropnou produkci na 200 tisíc barelů denně. To by ze země udělalo třetího největšího ropného těžaře v Evropě, čímž by se zařadila za Velkou Británii a Norsko.
Ropa se v italském Mezzogiornu těží už od 90. let minulého století, avšak rozsáhlejšímu využití ložisek dosud bránily protesty environmentalistů a zdlouhavé byrokratické procedury. V situaci, kdy HDP klesá šest kvartálů za sebou a 35 % mladých lidí je bez práce, se vláda v Římě rozhodla dřívější překážky odklidit a procesy k získání potřebných povolení co nejvíce zjednodušit. Zvýšení domácí těžby se stalo jedním z cílů nové italské energetické strategie. Bývalý premiér Mario Monti udělil Totalu povolení pro rozvoj ložiska Tempa Rossa.
„Je tu obrovské pole, takže je tu i velký potenciál,“ tvrdí Claudio Descalzi, šéf divize průzkumu a těžby . Na dovoz ropy Itálie vydá až 60 mld. EUR; navýšení domácí produkce by mohlo zemi ušetřit kolem 5 mld. EUR a vytvořit 20 tisíc pracovních míst, tvrdí Descalzi.
Itálie se příliš velkým ropným bohatstvím nepyšní. Současná těžba 101 tisíc barelů denně stačí na pokrytí 7 % spotřeby (v ČR je to kolem 4 %). Většina suroviny pochází z Basilicaty, několik vrtů se nachází na Sicílii a ve střední a severní Itálii.
„Energetická soběstačnost je přehnané slovo, ale růst produkce by pro Itálii určitě mohl být příležitostí,“ tvrdí Carlo Stagnaro z Instituto Bruno Leoni. Otázkou podle něj zůstává, jestli se při všech omezeních a regulačních nástrahách rozšiřování těžby vyplatí.
Místní organizace a úřady pro ochranu životního prostředí soustavně vyvíjí nátlak na uvalení moratorií na další těžbu a 10% poplatek z těžebních příjmů, který ropné společnosti odvádí do státních a regionální pokladny, považují za nanicovatou charitu. Podle posledních výkazů region Basilicata mezi lety 1998 a 2012 od společnosti získal 585 mil. EUR. Městečko Viggiano se 3300 obyvateli jen loni dostalo 15 mil. EUR.
a jeho partner v Basilicatě těží 85 tisíc barelů denně a mají povolení k navýšení na 104 tisíce barelů. spolu s Totalem a japonskou společnosti Mitsui rozvíjí pole Tempa Rossa, které by do roku 2016 mělo produkovat 50 tisíc barelů denně. Po naběhnutí těchto vrtů by celková italská produkce měla vzrůst na 170 tisíc barelů denně.
s místními úřady jedná o navyšování o dalších denních 45 tisíc barelů. To by Itálii posunulo před Dánsko, které loni těžilo 202 tisíc barelů denně. Zatímco dánská těžba klesá od roku 2004, italská od roku 2009 setrvale roste.
(Zdroje: Bloomberg, Reuters, Eni)