Centrální bankéři a manažeři fondů státního bohatství si ve snaze snížit závislost portfolií na dolarech a eurech oblíbili měny skandinávských zemí. Chtějí tak využít lepší ekonomické vyhlídky či konzervativnější měnovou politiku severských států, díky nimž se dá očekávat stabilita jejich měn a cenných papírů v nich denominovaných.
Diverzifikační nákupy švédských či norských korun podle zdrojů deníku Wall Street Journal z bankovních kruhů v posledních měsících realizovaly centrální banky či fondy z Ruska, Polska, Indonésie a dalších východoasijských států.
Portfolia těchto institucí se tradičně držela cenných papírů v pěti hlavních světových měnách: dolarech, eurech, britských librách, jenech a švýcarských francích. Nejobjemnější položku zpravidla tvoří dluhopisy, zejména ty americké. S tím, jak se počet zemí s nejvyšším investičním ratingem snižuje, se významné finanční domy či banky musí poohlížet po alternativních aktivech denominovaných v alternativních měnách. Severské státy jsou pro to ideální.
Podle údajů Mezinárodního měnového fondu (MMF) se podíl měn mimo velkou pětku v držení centrálních bank v posledním kvartále loňského roku dostal na 6,1 %, což je vůbec nejvyšší číslo v historii. Nejvíc si exotické měny polepšily na úkor dolaru a jenu.
V posledních letech se do hledáčku centrální bank dostaly dolary z Austrálie a Kanady, dvou surovinově a vývozně orientovaných ekonomik s top ratingem „AAA“ od všech hlavních agentur. Zájem o ně dosáhl takových rozměrů, že MMF zvažuje jejich zařazení po bok tradičních rezervních měn.
Jenže koncentrace australských a kanadských dolarů v rozvahách řady centrálních bank podle některých analytiků dosahuje příliš vysokých úrovní. Jelikož zemí s nejvyššími známkami je jako šafránu, jevila se Skandinávie jako logická volba. Posilování severských měn růst zájmu dokládá.
„Není pochyb o tom, že nákupy centrálních bank přispěly k trendu posilování, kterého jsme byli na norské koruně v posledních letech svědky,“ tvrdí Magne Ostnorová z DNB Bank. Podle nejmenovaného tradera v únoru došlo k růstu nákupů norské koruny, zatímco o švédskou korunu jevili investoři větší zájem v dubnu. Data polské centrální banky z konce minulého roku ukazují, že 7 % jejích devizových rezerv tvoří norské koruny. V roce 2009 to bylo 5 %, o dva roky dříve nula.
Norská koruna se nyní vůči dolaru obchoduje v kurzu 5,83; od začátku roku odepsala 5 %. Podle hodnocení Danske Bank norskou ekonomiku, závislou na těžbě ropy a plynu, brzdí pomalejší růst investic v ropném sektoru a přiškrcení na trhu s úvěry. Míra úspor domácností roste i přes nízké sazby, vysoké ceny nemovitostí a nízkou nezaměstnanost. Tento vývoj a vyšší kapitálové požadavky na banky by měly snižovat riziko vzniku bubliny na trhu s bydlením. Sazby v Norsku tlačí dolů nízká inflace a nízké sazby v zahraničí a existuje jen malá pravděpodobnost jejich růstu. Problém konkurenceschopnosti exportérů se Norové snaží řešit snižováním firemních daní v neropném sektoru. S fiskálními záležitostmi si starosti dělat nemusí. Ve státním fondu, do něhož plynou příjmy z těžby surovin, je nashromážděno 740 mld. USD.
Velmi dobře se daří švédské koruně, která se drží poblíž historických maxim. V únoru se vůči dolaru dostala na vůbec nejvyšší úroveň a od května loňského roku si vůči americké měně připisuje 14% vzestup. Mezi hlavními světovými měnami se jí letos daří nejlépe. Vůči britské libře se dostala na 20leté maximum. Od března 2009, kdy vrcholila finanční krize, švédská koruna posílila o 40 % vůči euru, o 46 % vůči dolaru a o 42 % vůči jenu. Navzdory silné měně si Švédsko drží obchodní přebytek, který v lednu vystoupal na 6 mld. SEK (940 mil. USD). Vláda v březnu ohlásila, že se nebude snažit měnu uměle oslabovat s pomocí devizových intervencí. V květnu se ale z kabinetu začaly ozývat hlasy na podporu strádajících exportérů.
(Zdroje: WSJ, Danske Bank, Bloomberg)