Brazilská ekonomika je šestá největší na světě a druhá na západní hemisféře, měřeno velikostí HDP (odhadem 2,2 trilionu dolarů v r. 2013), a pevně patří do skupiny až donedávna velmi populárních zemí BRIC. Země BRIC, zdá se, nejsou posledních 14 dní vůbec populární mezi investory, stejně jako všechny ostatní emerging markets, což se projevuje globálním výprodejem akciových indexů a akcií společností z těchto zemí. Jestli to je fenomén pomíjivý, nebo jestli se trh točí na delší dobu, se ještě ukáže, existuje tolik typů předpovědí, kolik je jejich autorů. Nicméně v Brazílii to vře. Minulý čtvrtek bylo v ulicích jeden milion demonstrantů.
Není to ani tak tím, že by obyčejní Brazilci sledovali hodnotu svého portfolia a v okamžiku, kdy je ztráta již příliš velká, se pokoušeli si svůj vztek někde vybít. Vztek Brazilců se vznítil jako rozbuška poté, co policie brutálně potlačila protesty, které začaly začátkem června kvůli zdražení jízdného v městských autobusech v Sao Paulu o 20 centavů, tedy asi 9 centů. S neuvěřitelnou rychlostí protesty eskalovaly a teď už jde asi o něco úplně jiného.
6. června organizovali ještě nějací naivkové demonstraci, kde požadovali veškerou městskou hromadnou dopravu v Sao Paulu zadarmo. Většina obyvatel města s tím nesouhlasila. Noviny volaly po rychlé policejní akci. Té se jim opravdu dostalo, o týden později, kdy policie velmi brutálně potlačila další pokojnou demonstraci, při které byl jeden novinář zraněn tak, že patrně přijde o oko. Nálada v novinách se změnila přes noc a lidé vyrazili do ulic v desítkách měst s plakáty, protestujícími proti korupci, inflaci, špatné kvalitě školství a nemocnic, a ceně fotbalového mistrovství světa 2014, plánovaného v Brazílii s velkou pompou za cenu 3x vyšší, než to poslední v Jižní Africe v roce 2010. “Prvotřídní stadiony, třetiřadé školy”, říkal jeden protestní plakát. Demonstrace eskalovaly do největších od roku 1992. Tenkrát lidé požadovali odvolání prezidenta, právě v souvislosti s korupcí. Tentokrát ne, aspoň zatím. Minulý týden však vylezli demonstranti na budovu Kongresu a poškodili několik vládních budov v Riu de Janeiru a vyrabovali několik bank a obchodů. (Brazilci to vidí asi nějak jinak, než my. Nebo jsem si aspoň nevšimla, že by v souvislosti s posledními korupčními skandály v Čechách někdo zrušil svou víkendovou cestu na chatu.)
Malé protesty v posledních měsících eskalovaly do masových hnutí i v jiných zemích, třeba Velké Británii, Francii, Švédsku a Turecku. Tyto země ovšem více či méně trpí podobnými problémy s vysokou nezaměstnaností mladých, rasovými konflikty, klesající životní úrovní, některé autoritářskou vládou, jiné obavami z další imigrace. Nic takového pro Brazílii neplatí. Nezaměstnanost mladých je na rekordním minimu. Rasismus sice existuje, ale je to internalizovaná realita více století, ne denodenní agenda, která by zvyšovala volební preference nebo zapalovala auta. Za poslední dekádu vzrostla životní úroveň skokem v historii země předtím nevídaným. 40 milionů Brazilců se dostalo z absolutní chudoby. Imigranti, přestože Brazílii původně vybudovali, teď vůbec neexistují. Jen 0.3% populace se narodilo v jiné zemi.
Tak proč tedy Brazilci tak vzpláli? Jistě je tady spousta možných důvodů. Kriminalita a politická korupce je endemická; stejně jako policejní brutalita v chudých čtvrtích, kde se běžně na ulici prodává crack kokain. Brazilci platí daně jako v bohatém světě (36% z HDP), ale za to se jim dostává vskutku příšerné kvality veřejných služeb. Běžné životní náklady jsou vysoké. Ale nic z toho není nové. Tak proč nyní? Možná proto, že celý svět se díval na právě probíhající Pohár konfederace, jakousi zkoušku na to fotbalové mistrovství světa. Nebo možná proto, že inflace nedávno výrazně vyskočila.
Anebo možná proto, že přestože se země řadí do populární skupiny BRIC, makroekonomické ukazatele tomu úplně tak neodpovídají. 29. května byla publikována nová čísla, která ukazují, že za 1. kvartál tohoto roku rostla brazilská ekonomika jen o mizerných 0.6% (2.4% meziročně), tedy o hodně méně, než předpokládali analytici. Poprvé za mnoho let má země deficit obchodní bilance, její státní dluh narůstá. Jiné rozvíjející se země, pravda, také snižují prognózy růstu tak, jak Čína zpomaluje a eurozóna se stále potácí v oblasti nulového růstu. Ale problémy Brazílie začaly už dříve a zdá se, že jsou převážně domácí provenience. Inflace ve výši 6.5% v kombinaci s nízkým růstem naznačuje, že pes je zakopaný v nedostatečné domácí cenové elasticitě.
Poté, co se v roce 2011 stala prezidentkou, pokoušela se Dilma Rousseff stimulovat růst tím, že zvýšila státní výdaje a minimální mzdu, a donutila státem vlastněné banky více půjčovat. To spustilo inflaci, která nebyla, jak je v takových situacích obvyklé, mitigována růstem úrokových sazeb, ale snížením spotřební daně a umělým zmražením cen věcí, které mají velký vliv na inflační index, včetně jídla, benzínu a jízdného v městské dopravě. To se líbilo voličům, kteří patrně paní Rousseff znovu zvolí v prezidentských volbách v příštím roce.
Prudce se zhoršující ekonomické ukazatele se ale nelíbí trhům a teď už ani voličům, kteří pocítili, jak se jim inflace zakousla do kapes. Trhy čekají především na důkazy toho, že vláda to myslí vážně se svými sliby místo spotřeby nyní podporovat investice, které jsou v současné době na povážlivě nízkých 18.4% HDP.
Paní Rousseff teď tlačí na podniky, aby více investovaly. Ale její vlastní politika do současnosti je jedním z důvodů, proč se do toho moc nehrnou. Zmražení cen benzínu oslabilo finanční sílu státního ropného gigantu , největší místní firmy, a pořádně ztížilo situaci v průmyslu zpracování cukrové třtiny na etanol, který na pumpách přímo s benzínem konkuruje. Průtahy ve schvalování nových těžebních zákonů a tahanice o to, jak se podělit o ropné příjmy prakticky zastavilo novou exploraci v obou těchto hlavních pilířích brazilské ekonomiky.
Minulý srpen vláda řekla, že začátkem roku 2013 začne s aukcemi na dálniční a železniční koncese. Ale neochota nechat investory získat zajímavý výnos je všechny odradila, takže aukce byly odloženy a velmi podinvestovaná infrastruktura země, nezbytná k tomu, dostat vytěžené suroviny do přístavů a odtud je efektivně rozvážet do světa, dále strádá. Vše dovršily velmi neohrabané intervence v odvětví výroby elektřiny a v bankovnictví.
Nastartovat investiční boom a dostat ekonomiku na cestu dlouhodobého růstu znamená, že vláda musí ustoupit alespoň v některých z těchto pozic. Ale jak ukázaly současné nepokoje, prostoru k manévrování je velmi málo. Také politická situace se stává složitější. Přestože vládní koalice kontroluje 80% Kongresu, skládá se z členů tak nesourodých, jako jsou komunisté a evangeličtí křesťané a velké množství politických oportunistů. Původem státní úřednice bez předchozí volené funkce, paní Rousseff se ukazuje nepřipravena zvládat diplomacii s takovým pytlem blech. Kolegové ji shledali netrpělivou a příliš ráznou a stěžují si, že s kongresmany zřídka mluví.
Minulý měsíc uražený Kongres skoro zablokoval dlouho očekávaný zákon, který má zvýšit konkurenci a soukromé investice v zastaralých a přetížených brazilských přístavech. Schválit tento zásadní zákon stálo celou noc vyjednávání v dolní sněmovně, kroucení ruky v Senátu, a ještě příslib jedné miliardy reais (500 milionů dolarů) na různé projekty, které udělají kongresmany populárními v jejich volebních okrscích. Zdá se, že prezidentka Rousseff bude muset zaplatit vysokou cenu za to, aby své infrastrukturní projekty dostala z rýsovacího prkna do reality.