Zlato narazilo na těžební náklady a odvětví se zde hroutí, slýcháme od dubna, kdy kov vkročil do výběhu medvědů. Problémem ale je střelba od boku kolem této hranice a nejasno kolem otázek: Jak vysoké skutečně produkční náklady zlata jsou u toho kterého producenta? Jak jsou počítány? Kde je hranice udržitelnosti? Tato mlha je pro investory jedním z důvodů, proč z akcií těžařů zlata prchají rychleji, než ze zlata samotného. Snahou Světové rady pro zlato (WGC) je nabídnout průhledný systém těchto nákladů, který by stál po boku oficiálního účetnictví dle US GAAP či jiného a dal investorům jistotu o tom, jak si která firma stojí. To se logicky setkává s potleskem i odporem.
Zlato ve druhém čtvrtletí roku odepsalo 27 % hodnoty, což byl nejprudší kvartální pokles od první poloviny roku 1981. Futures odepsaly 23 %, ze zlatých ETF zmizely investice přesahující 60 miliard dolarů a aktiva se dostala na tříleté minimum. Správci fondů ke konci června omezili dlouhé pozice ve zlatě o pětinu na 31,2 tisíce futures kontraktů, nejméně od června roku 2007. Short pozice narostly o 5 % nad 77 tisíc kontraktů. čerstvě srazila cíl pro zlato na konci roku o 17 % na 1050 USD/tr. unce z 1270 dolarů. vidí zlato za rok na 1150 USD.
Ještě prudší je ale odliv mezi zlatými těžaři, například měřeno poklesem indexu Thomson Reuters Global Gold Index o polovinu od počátku roku. „Investoři při prudkém pádu cen zlata a debatách o udržitelnosti vůči nákladům ze zlatých akcií prchají, protože nejsou schopni pochopit nákladovou strukturu těžařů,“ upozorňuje Angelos Damaskos z Junior Gold. Řeč není o drobných investorech, ale velkých fondech.
Těžaři zlata si užívali růst ceny zlata od počátku tisíciletí. V roce 2011 byla na více než šestinásobku předchozí dekády. Souběžně rostou těžební (celkově produkční) náklady – mzdy, daně, elektřina. Někde rychleji, než byl růst cen zlata. Dubnový propad cen zlata strhl část těžařů do červených čísel a přinutil je k odpisům. Investoři se bojí vytažení pověstného Černého Petra.
Světová rada pro zlato (World Gold Coucil – WGC) přišla s projektem systému, který má doprovodit oficiální finanční účetnictví a propočítávat skutečné těžební a produkční náklady. „Signál, který odvětví (novým reportingem) dá je takový, že není jako celek udržitelné při stávajících objemech produkce,“ uvedl bez obalu Nick Holland, šéf Gold Fields. „Uvidíme více odkladů projektů, více uzavírání či konzervování okrajovějších dolů a celkovou změnu fundamentu mezi nabídkou a poptávkou v odvětví,“ dodal.
Metody, které jednotlivé firmy v odvětví používají pro vykazování produkčních nákladů, nejsou jednotné. Část užívá „hotovostní náklady“, vyvinuté na standardu dnes nefunkčního Gold Institute. Jednička Gold historicky reportuje hotovostní a čisté náklady, dvojka trhu náklady vztažené k tržbám.
WGC chce prosadit dva parametry. „All-in udržitelné náklady“, vycházející z každodenních běžných nákladů producenta. Je to jednoduše řečeno vykázání úrovně provozně udržitelné produkce. Druhou měrou jsou takzvané „all-in náklady“, které počítají i s jednorázovými položkami a životním cyklem dolu. Tento ukazatel má pokrýt udržitelnost z pohledu kapitálu, produkce, zaměstnaneckých nákladů, pobídkových programů i rekultivačních nákladů dolu v jeho finále. Systém nemá být povinný, ale řada producentů jeho vlastní analogii již přijala a publikuje. Velcí investoři, například , dlouhodobě volají po tom, aby vykazování nákladů těžařů zlata bylo srovnatelné.
Producenty zlata výrazněji než jiné těžební segmenty postihlo v posledních letech odtržení rekordní ceny zlata, ceny akcií a vývoje nákladů. Mezi lety 2002 a 2011 průměrná výtěžnost na tunu zpracované horniny poklesla k 1,2 gramu z 2,8 gramu čistého zlata. U špičkových dolů je to přitom třeba 20 nebo až 40 gramů na tunu. Podobně jako jiné těžební firmy byly s růstem poptávky i zlatí těžaři nuceni jít zlato dolovat do obtížnějších částí nalezišť (či celých nalezišť). Bylo to udržitelné s růstem ceny zlata, ne poklesem. „S rostoucí cenou zlata můžete přikrýt ledacos,“ uvedl Graham Shuttleworth, finanční ředitel Randgold, zastoupené v FTSE100.
Celkové těžební náklady části producentů dnes dle WGC leží mezi 1100 USD až 1200 USD na tunu. Pro ně je stávající vývoj cen život ohrožující, ale mlha nad vykazováním nákladů hrozí nákazou v podobě stažení investorů z celého odvětví. „Z pohledu investora je to (snaha WGC) lepší, než nic. Kouzelný proutek to ale není a domněnka, že to stačí k uklidnění odvětví, je bláhová,“ uvedl finanční šéf Randgold Shuttleworth. Odpověď na otázku, co skutečně s tím, se sune směrem nižší produkce a konce části dolů, což sníží i průměrné těžební náklady.
Klesající výtěžnost zlata a pád těžařů do blízkosti nynějších produkčních nákladů či pod ně nabízejí alternativní pohled na očekávání, kam se v budoucnu cena zlata posune. Viděno potřebou tektonické změny způsobu jeho produkce jedině nahoru. Keith Barron, který je respektován jako jeden ze znalců odvětví, přesně tento vývoj jako vynucený čeká: růst ceny zlata při poklesu produkce či v každém případě pokles produkce. „Při odpočtu Číny jako největšího producenta produkce světa klesá a neinvestuje se do průzkumných prací a odhalování nových ložisek. Při mém založení Aurelian Resources jsme dosahovali výtěžnosti kolem 8 gramů na tunu horniny, teď výtěžnost klesá i pod gram. Tam marže mizí. Proto vidíme jednoho těžaře za druhým zaostávat za finančními plány. Je zřejmé, že fungování se musí změnit, produkce klesne. Má-li se zlatý průmysl odlepit z místa, cena zlata musí výrazně vzrůst a nepůjde-li to jinak, bude to poklesem produkce,“ říká Barron. Co to ale znamená pro blízký vývoj akcií těžařů?
(Zdroj: WGC, Kingworldnews, Randgold, Gold, , Bloomberg, CNBC, Reuters)