V sobotu se v Berlíně konala velká párty. Asi 300 000 příznivců německých sociálních demokratů si při oslavách 150 let existence této strany užívalo piva, klobás a hudby. Zároveň šlo o předvolební setkání, i když je pravděpodobné, že za pět týdnů utrpí SPD další traumatickou porážku. Podobně ztrácí středo-levicové strany po celé západní Evropě. Příliš často si totiž barvily minulost na růžovo a nebyly tak schopny dívat se do budoucnosti. Ačkoliv bychom neměli zapomínat na významné rozdíly, i přesto jsou zde patrné společné trendy.
Sociální demokraté jsou provázáni s institucemi, které pomáhali vytvořit. Tedy i se státem blahobytu, centralizovanou vládou, stranami s masovým členstvím, odbory a relativně otevřenými hranicemi. Legitimita všech je nyní zpochybňována. Odbory ztrácejí na síle, v moderní ekonomice většinou nemají místo, podobné je to se stranami s masovou členskou základnou. Dokonce i stát blahobytu je zpochybňován jak na morálních, tak na praktických základech. V mnoha případech jsou státní instituce vnímány jako velmi vzdálené běžným lidem, napětí budí i kulturní a ekonomické důsledky členství v EU a imigrace.
Podobné problémy se objevovaly už před krizí, jejich intenzita ale vzrostla s rostoucí nezaměstnaností a fiskálními deficity. Mohli bychom se domnívat, že kdyby byla sociální demokracie schopná se opět postavit na nohy, stane se tak s pomocí keynesiánských myšlenek v době ekonomické stagnace. I tuto bitvu ale vyhráli ti, kteří prosazovali utažení fiskální politiky. Částečně je to tím, že levice byla příliš defenzivní a cena byla velmi vysoká. Dostavily se sice částečné úspěchy, jako například vítězství Hollanda ve Francii, jeho současná podpora ale ukazuje, jak krátkozraké jeho volební sliby byly.
Levice nyní čelí kritické otázce: Jak vytvářet pracovní místa, dosáhnout růstu mezd, investovat do inovací, reformovat eurozónu a změnit regulaci finančního systému? Pokud má uspět, musí k těmto otázkám přistupovat vážně a být schopna podívat se kriticky na svou minulost. SPD v tomto ohledu poskytuje určitý příklad. Na počátku tohoto století, když Gerhard Schröder zreformoval německý stát blahobytu, byla SPD o krok vepředu. Angela Merkelová v reformách pokračovala a posunula stranu směrem ke středu.
Určité známky života se objevují například ve Švédsku, kde šéf sociálních demokratů Stefan Löfven sleduje politiku fiskální zodpovědnosti a pragmatických reforem. Tam, kde je levice nejvíce životaschopná, kultivuje a mění své instituce tak, aby se staly opět relevantní. Nebrání je proti zájmům voličů a nenechává prostor pro středo-pravicové strany. Pokud se má levice znovu vzchopit, musí změnit systém, který ji definuje. Teprve pokud se jí to povede, bude čas na pivo a klobásy.
Autorem je Anthony Painter.
(Zdroj: FT)