Serena si změnila foto na svém profilu. Marina sdílí Calvinovy názory a Luigi navázal přátelství s Frankem a Paolou, kteří na internet umístili zajímavý článek. Paolo podepsal on-line petici proti vybíjení slonů, zatímco Sara komentuje novou fotografii Gianniho, který je s rodinou na dovolené na Seychelách. Chudák náš mozek: krátkodobá paměť, na rozdíl od té dlouhodobé, má velmi omezený prostor a rovněž časové limity, napsal italský list Corriere della Sera.
Švédští vědci varují, že krátkodobou paměť tedy není možné přetěžovat, jinak se zahltí a zkolabuje. Vědci uživatelům internetu radí, aby netrávili příliš mnoho času na komunitních sítích a vždy si udělali zdravotní přestávku. Jestliže člověk tráví příliš času na a podobných sítích, může to poškodit kapacitu jeho paměti a vést ke ztrátě důležitých informací, uvádí se v jedné studii.
Podle vědců ze Stockholmského královského technologického institutu je při průměrné době strávené na komunitní síti uživatel vystaven takové přemíře informací, že může přijít o významné údaje ve vlastní paměti, na jejichž místo se dostanou často jen málo užitečná data. Problém se projevuje v krátkodobé paměti, která se v podstatě ucpe. Jak uvádí šéf studie Erik Fransen, účinky přílišné komunikace na komunitních sítích bez fyziologických přestávek se mohou projevit na kapacitě paměti.
Psychologové dnes raději hovoří o working memory (WM), tedy pracovní paměti, než o paměti krátkodobé. Tento kognitivní model popsal v 90. letech Alan Baddeley a ještě dříve, v 60. letech, také Eugene Galanter, Neal Elgar Miller a Karl. H. Pribram. Podle něho je zde centrální systém, jehož účelem je řídit dva systémy podřízené: fonologickou smyčku, určenou pro fonologické a sluchové informace, a optickoprostorový náčrtník, sloužící k udržení optických a prostorových informací. Tento náčrtník se používá při vnímání prostoru.
Pracovní paměť má však dva limity: jeden časový a druhý kvantitativní. V podstatě doba, po kterou je možné nějakou informaci udržet v poznávacím systému, než bude přenesena do dlouhodobé paměti, nebo naopak eliminována a zapomenuta, je velmi krátká (asi dvacet vteřin). Vzhledem k tomuto boji proti času je mozek nucen k výběru, který může být stresující. Navíc je množství informací, které mohou být současně zpracovány kognitivním systémem, omezeno na pět až devět prvků. V našem mozku, který je tak opatřen jakýmsi filtrem chránícím náš kognitivní systém, tedy nemohou zůstat všechny informace od Paoly, Franka, Gianniho, Luigiho, Sereny atd.
Systém fungování krátkodobé paměti nám pomáhá v tom, abychom se nenechali zahltit smyslovými stimuly a přemírou vstupních údajů z vnějšího prostředí. Jinými slovy nás chrání. Škoda, že krátkodobá paměť nepočítala s internetem a především s komunitními sítěmi, pro něž zjevně není příliš uzpůsobena.
Řešení podle Fransena a jeho týmu spočívá v umírněnosti a uvážlivosti: tedy ano, avšak ve správných dávkách, a především dopřávat mozku nějakou dobu oddech, který si vzhledem ke své nepřetržité a mlčenlivé práci, kterou musí vykonávat, rozhodně zaslouží.