Technologický časopis Wired před pár lety pravidelně sledoval chování japonských školaček. Nešlo o tak pochybný nápad, jak by se mohlo zdát. Šlo o to, že tyto dívky nastavovaly trend a to, co si oblíbily, se stalo globálním hitem. Dnes ale Japonsko udává trend i v jiných oblastech. Pokud chtějí politici v Evropě a Severní Americe zjistit, jakým sociálním, ekonomickým a strategickým výzvám čelí, měli by navštívit právě Japonsko. Začít by mohli s tím, že namísto školaček budou sledovat babičky.
Japonsko totiž ukazuje důsledky rostoucí délky života kombinované s nižší mírou porodnosti. V této zemi jde o extrémní případ, jeho mírnější verze ale vidíme ve většině vyspělých ekonomik. Počet obyvatel začal v Japonsku klesat v roce 2010 a očekává se, že ze současných 127 milionů klesne na 86,7 milionu v roce 2060. V té době by mělo být 40 % obyvatel starších 65 let. Již nyní tak zažívá rozkvět vývoj robotů, kteří by se starali o důchodce. Jejich hlas je pak při volbách silnější než u ostatních a proto je v zemi úroveň sociální podpory a penzí netknutá, zatímco jiné výdaje jsou snižovány. Mladí mohou naopak čekat vyšší daně.
Mnoho politiků ve Washingtonu se domnívá, že poměr dluhu k HDP na úrovni 100 % se rovná Armagedonu. Ti by ale měli navštívit Japonsko, kde zadlužení dosahuje 230 % a vše funguje dál. Země je však zranitelná co se týče růstu globálních sazeb. I v současné době představují úrokové náklady přibližně 25 % vládního rozpočtu. Široce diskutovaná Abenomie představuje částečně reakci na vysoký dluh. Vláda se snaží o zvýšení inflace na 2 % a doufá, že vyšší ekonomický růst zvýší vládní příjmy a pomůže pokrýt sociální výdaje a snížit poměr dluhu k HDP. Bank of Japan by tak měla přikročit k téměř zdvojnásobení monetární báze. Ve srovnání s tím je politika Fedu a ECB poměrně opatrná. Ale i ti ekonomové, kteří Abenomii podporují, varují před možným útěkem kapitálu ze země, panikou na trzích a příliš vysokou inflací. Rázných kroků ale bylo jistě třeba, protože už je to 20 let, co praskla bublina na trzích s akciemi a nemovitostmi a země doposud nedosáhla rychlejšího růstu.
Japonsko čelí také hrozbě ze strany Číny, která bude už brzy sama čelit problémům se stárnoucí populací. Japonští vojenští stratégové pak poukazují hlavně na to, že čínské výdaje na zbrojení jsou asi třikrát vyšší než výdaje v Japonsku. Obě země mezi sebou vedou spory o některá území. Zatímco západ debatuje o tom, zda je Čína hrozbou, Japonsko už o tom nepochybuje.
Problémy Japonska jsou tak složité, že z nich nelze vyvodit několik jednoduchých poučení. Pozitivní je snaha o udržení sociální solidarity a dodržení slibů daných svým občanům. Za to ale země platí vysokou cenu. Ochrana pracovních míst u starších lidí sebou nese horší příležitosti pro mladé. Odmítnutí větší imigrace ztěžuje řešení problému stárnoucí populace. Sociální koheze je pěkná věc, ale je podivné, když někdo preferuje roboty před imigranty. I tak je ale dnes nálada v Japonsku mnohem lepší než před lety. Energická vláda v současné době vytváří naději, že se Japonsku podaří vymanit se ze stagnace. Ekonomický růst dosahuje téměř 4 %. Sledujme dál japonské školačky a babičky, za pozornost ale stojí i Šinzó Abe.
Autorem je Gideon Rachman.
(Zdroj: FT)