Politické křeče, které vidíme ve Washingtonu, nejsou o tom, zda prezident a Kongres dovedou najít cestu ke zvednutí dluhového stropu. Jejich základem je rekordní příjmová nerovnost a naprostý nesoulad ohledně toho, jak by měl vypadat americký sen. V jádru se řeší to, zda by Spojené státy měly chránit kapitalismus a celkový ekonomický růst, nebo ideály demokracie a blahobyt většiny. Ve společnosti, která se chová udržitelným způsobem, jsou tyto dva ideály v rovnováze, ale americká společnost je stále více rozdělena a cíle těchto dvou ideálů nejsou shodné.
Problém je patrný i na ulici, kde proti sobě stojí hnutí Occupy Wall Street na straně jedné a na straně druhé Tea Party a hnutí Fix the Debt. Protesty posledních let se neprojevily jinak než tím, že o nich informovala média. Současné spory v Kongresu ale ohrožují samotnou pozici Spojených států ve světě a urychlují hledání alternativy k americkému dolaru jako hlavní rezervní měně. Spojené státy tak musí obnovit důvěru ve svůj politický proces dříve, než budou problémy eskalovat, nebo se vydají podobnou cestou jako Evropa. Jejich budoucnost pak budou diktovat dluhopisové trhy.
Je férové uvést, že dnešní problémy byly způsobeny řadou faktorů, které leží mimo vliv jakékoliv vlády na světě. Rostoucí tempo globalizace se projevilo tím, že lidé s nízkou kvalifikací čelí přímé konkurenci pracovníků z rozvíjejících se ekonomik. Ve stejnou dobu ale vedení finančních institucí těží z růstu zahraničních trhů. Automatizace dělá z nekvalifikované práce práci nepotřebnou. Firmy, které ji stále zaměstnávají, přestávají být ziskové. Příjmy domácností tak stagnují. Medián reálných příjmů amerických domácností dosahoval 47 500 dolarů v roce 1979, dnes je to jen o něco málo více než 50 000 dolarů. Ironií osudu pak je to, že reakce vlády na krizi tento stav věcí jen zhoršila. Kvantitativní uvolňování sice stabilizovalo poptávku, nerovnost příjmů ale nadále zvýšilo. Podpořilo zejména růst cen finančních aktiv, která drží hlavně ti bohatí, zatímco hotovost je úročena zápornými reálnými sazbami.
Spojené státy byly v minulosti „dobrým kapitalistou“, protože opakovaně snižovaly daňové sazby u nejvyšších příjmů a kapitálových zisků. Zrovna tak ale byly „dobrým socialistou“, protože věnovaly stovky miliard dolarů na výdajové programy včetně Medicaid and Medicare. Jde ale o falešný kompromis, který ve svém důsledku přinesl neudržitelný dluh. Řešení této dynamiky ale jasné není. Demokraté neschvalují snížení výdajů, republikáni zase vyšší a progresivnější zdanění. Jediným důvodem, proč dosud nevzniklo mnohem více problémů, je mimořádná pozice, kterou Spojené státy ve světové ekonomice mají. Spojené státy mají možná štěstí, že euro ani renminbi nejsou důvěryhodnější než dolar. Čím více ale budou investoři hledat alternativy k dolaru, tím více jich najdou.
Autory jsou Alexander Friedman, hlavní investiční ředitel (19,01 CHF, 0,32%) AG, a Kiran Ganesh, stratég z Wealth Management.
(Zdroj: FTAlphaville)