Poptávka po zlatě ze strany centrálních bank ochabuje v souladu s všeobecným trendem. V některých případech dokonce převažuje nabídka. Kdysi velmi populární komodita, která po 12 letech setrvalého zdražování letos poprvé utrpěla dramatický propad a dostala se do spárů medvědů, tak ztrácí další důležitou oporu.
Podle dat Mezinárodního měnového fondu (MMF) v září poprvé po delší době k prodeji zlatých rezerv přistoupila ruská centrální banka. Ta se přitom od roku 2010 podílela na 30 % všech nákupů centrálních bank. Stejně jako v případě ostatních rozvijících se ekonomik Rusko nakupovalo zlato ve snaze diverzifikovat portfolio devizových rezerv a snížit závislost na amerických státních dluhopisech, které už před dvěma lety postihl jeden downgrade.
Změna v politice Moskvy a dalších světových metropolí je dalším faktorem, který bude doléhat na ceny vzácného kovu, jež od začátku roku spadly o 19 %. Naposledy zlato meziroční bilanci uzavíralo s minusovým znaménkem v roce 2000. V následující dekádě ho vpřed hnaly nejprve nové finanční produkty, které obchodování s komoditou zpřístupnily široké investorské obci. Ještě větší oblibě se mu dostalo po propuknutí finanční krize, doprovázené ztrátou důvěry v klasická investiční aktiva a později obavami z inflačních následků expanzivní měnové politiky. Pět let po začátku pumpování levných peněz do ekonomiky je ale jasné, že se prognózy dramatického zrychlení inflace nenaplnily.
Zlato jako produkt, který nepřináší pravidelný výnos a jehož držba se může prodražit, vypadá najednou v porovnání s ostatními aktivy méně atraktivně. Spekulace o blížícím se konci stimulačních nákupů státních a hypotéčních dluhopisů ze strany amerického Fedu přes léto pomohly dluhopisovým výnosům, které se do té doby držely rekordně nízko. Akcie lámou jeden rekord za druhým, přičemž burzy ve Spojených státech už dva roky nepoznaly korekci.
Na náhlém propadu si spálily prsty mnohé hedgeové fondy, v čele s Johnem Paulsonem, který vydělal jmění během finanční krize a do poslední chvíle ve zlatě držel velké peníze.
Centrální banky na tom z tohoto pohledu nejsou o moc lépe. Až do roku 2009, kdy se ceny vyšplhaly k 1200 USD za unci, u nich převažovala tendence prodávat. Čistými kupci se staly až o rok později, kdy už se kotace posunuly do pásma 1100-1400 USD. Emerging markets tehdy začaly diverzifikovat hory devizových rezerv nashromážděných v důsledku velkých obchodních přebytků. Nákupy pokračovaly i v bublinatých letech 2011 a 2012. Letos se karta obrátila. Kvůli zpomalení růstu a preferencím investorů upřednostňujícím trhy v Evropě a USA se mnoho zemí musí vyrovnávat s odlivem kapitálu a oslabováním svých měn. Rezervy jsou požívány na zmírnění těchto pohybů, a nezbývá jich tedy tolik na nákupy zlata. Navíc řada centrálních bank po nedávných propadech čeká, co se bude dít dál a kde se ceny ustálí. Mnoho bankéřů si navíc pravděpodobně rve vlasy, protože nakupovali v době, kdy byly ceny nejvýš za 30 let.
Podle konzultantů z Thomson Reuters GFMS by centrální banky měly po dvou letech nárůstů letos snížit objem nákupů o 34 %. Dosavadní data MMF prognózu potvrzují. Od ledna do konce srpna banky nakoupily 6,2 mil. troyských uncí, což o víc než třetinu zaostává za 9,6 mil. uncí ze stejného období loňského roku. Ruská centrální banka se v září zbavila 12 tisíc uncí.
Celkově nyní centrální banky podle odhadů MMF drží něco přes miliardu uncí, tedy kolem 29 tisíc metrických tun. Většina si podle očekávání analytiků nahromaděné pruty v trezorech ponechá a bude dále jejich množství zvyšovat, i když pomalejším tempem. Představitelé německé, francouzské a argentinské centrální banky v září uvedli, že neplánují vzácný kov prodávat. Nákupy zlata prý jsou součástí investiční strategie, jejíž časový horizont se měří na desetiletí a nepodléhá úvahám o výnosnosti. „Nesledujeme trendy. Musíme postupovat opatrně a pomalu,“ uvedl na nedávné konferenci o zlatě zástupce guvernéra argentinské centrální banky Ignacio Basco.
„Investoři, ať už jsou to jednotlivci či centrální banky, se mohou chovat jako ovce,“ kontruje Christoph Eidl, výkonný ředitel komoditně zaměřeného fondu Tiberius Asset Management, který spravuje aktiva za 1,55 mld. USD.
(Zdroje: WSJ, Bloomberg, MMF)