Rusko získalo Krym prakticky bez jediného výstřelu. Je to paradoxní situace vzhledem k tomu, kolik lidí bylo zastřeleno, či vážně zraněno během protestů na kyjevském náměstí Majdan. Tento týden ruský prezident Putin podepsal dekret, kterým oficiálně připojil Krym k Rusku a tímto krokem přemaloval mapu světa a rozšířil ruské území o strategický poloostrov v Černém moři. Diplomatický nátlak Západu, ani ekonomické sankce namířené proti Rusku, včetně neuznání výsledků krymského referenda, nic na situaci nezměnily – Krym se stal ruským územím. Vyvstává proto otázka, zdali je Krym poslední tečkou za táhnoucí se rusko-ukrajinskou krizí, nebo je naopak pouze začátkem další ruské expanze?
Část analytiků považuje za pravděpodobné, že Rusko bude, po určité době, pokračovat ve snaze ovládnout další ukrajinská území. Média již více než týden plní zprávy o možném ruském postupu na východ Ukrajiny, což však prezident Putin oficiálně odmítnul. Tentýž prezident však také oficiálně popřel přítomnost ruských jednotek na Krymu, což zřejmě hovoří za vše.
Jako možný budoucí scénář se jeví masivní ekonomická podpora Krymu ze strany Moskvy. Zvýšení důchodů, minimální mzdy, výstavba infrastruktury, nové investice, apod. Těmito hospodářskými „zbraněmi“ si může Putin získat (resp. zvýšit) svoji popularitu na poloostrově a tím podpořit separatistické tendence na východě Ukrajiny. Může vyvolat závist v obyvatelích východní Ukrajiny a použít Krym jako vábničku pro další expanzi Ruska.
Tato strategie je již dlouho dobu známa z oblasti sociální politiky, kde je tzv. demonstrační efekt pokládán za jedno z hlavních vysvětlení narůstajících sociálních výdajů v sousedních zemích. Jestliže je ve státě A zavedena nějaká forma sociální podpory, je otázkou času, než začnou podobné opatření požadovat také obyvatele státu B (předpokladem je samozřejmě mobilita pracovní síly). Krym může sloužit jako velmi dobrý „demonstrační efekt“, který může podnítit (ekonomický) zájem východu Ukrajiny o připojení k Rusku.
Po rozpadu Sovětské svazu v roce 1991 byl ukrajinský HDP na hlavu větší než v Rumunsku, o něco málo vyšší než v Polsku a o cca 1/3 nižší než ruský. Dnes je ekonomická úroveň v Polsku a Rumunsku více než dvakrát vyšší a Ruské HDP per capita je téměř třikrát vyšší než ukrajinské. Slabý ekonomický výkon Ukrajiny v uplynulých dvou dekádách kombinovaný s vysokou korupcí a znechucením z politiky mají velký vliv na současnou situaci na Krymu.
Možnosti Západu na efektivní odpověď na zabrání Krymu jsou velmi omezené. Německo nechce přijít o dodávky ruské ropy, Británie si nechce podkopat pozici světového finančního centra, USA mají rozjednané velké investice na ruském území (Pepsi, Exxon, Citigroup). Paradoxně jsou tak limity ruské expanze odvislé od obchodních partnerů Moskvy, kteří však nechtějí přijít o lukrativní ruský trh. Západ je tak rukojmím silné obchodní provázanosti s Ruskem, což podvazuje jeho akceschopnost a činí jej bezzubým při vyjednávání ohledně Krymu, což se nyní naplno projevilo.
Jedinou obranou je ekonomicky prosperující Ukrajina, která dokáže zajistit zvyšování životní úrovně svým občanům a tím odvrátit separatistické tendence některých ukrajinských regionů. Problém je fakt, že ekonomický úspěch Ukrajiny z velké části závisí na Rusku. Rusko je největší obchodní partner Kyjeva, Ukrajina je závislá na ruských dodávkách energií, zemní plyn kupovala donedávna s výraznou slevou. Rusko tedy může přes svoji obchodní politiku ztěžovat hospodářský vývoj na Ukrajině a připravovat si (ekonomickou) půdu pro další expanzi.
(Zdroj: NYT, Bloomberg)