V posledních evropských volbách nabraly na popularitě euroskeptické strany, mnoho z nich tvrdí, že euro slouží pouze německým zájmům. Zároveň poukazují na německé obchodní přebytky, které země dosahuje vůči dalším členským zemím eurozóny. Tyto přebytky plynou z „nadbytečných“ exportů a „nedostatečných importů“, kdy obojí odráží sobeckost Německa. Jinak řečeno, Němci se podle tohoto pohledu snaží o krádež trhů a pracovních míst jejich evropských partnerů tím, že vyváží mnohem více, než dováží.
Pohled na obchodní toky mezi Německem a jeho obchodními partnery ale ukazuje rozdílný obrázek. Je pravda, že v roce 2013 dosahovalo Německo obchodního přebytku ve výši 7 % HDP. Podobných přebytků obvykle dosahují jen vývozci komodit, jako je Rusko či arabské země. Dalším příkladem je Čína, pro kterou byly exporty hlavním tahounem celkového rozvoje. Důležité je ale to, že většina těchto německých přebytků vzniká z obchodu se zeměmi mimo eurozónu. U nich dosahují přebytky výše 2 % HDP. Kvůli přebytkům by si mohl stěžovat Barack Obama, ale ne evropští partneři Německa.
Dnešní německé přebytky vůči dalším zemím eurozóny jsou mnohem nižší než před šesti lety a leží na úrovních dosahovaných před zavedením eura. Z tohoto pohledu tedy bylo zavedení eura neutrální. Detailní pohled na obchodní toky v eurozóně ale také ukazuje, že obchodní přebytky Německa generované obchodem s Francií v čase rostou. Německé exporty do Francie vzrostly mezi lety 2007–2013 o 9,5 %, zatímco německé dovozy z Francie se zvýšily pouze o 2 %.
Zde tedy můžeme vidět důvod, proč má kritika Německa takovou podporu ve Francii. Podobným příkladem, i když méně extrémním, je obchodní bilance s Rakouskem. Není tedy náhodou, že v Rakousku získali euroskeptici téměř 13 % hlasů. U jiných evropských zemí vidíme naopak prudký pokles německých obchodních přebytků (Itálie, Španělsko, Nizozemí, či Belgie). V těchto zemích je také úspěch euroskeptiků mnohem menší.
Uvedené představuje výtah z „The German surplus and the Eurosceptics“ autora Francesca Daveriho.
Zdroj: VOX