Banka pro mezinárodní vypořádání BIS vyvolala minulý týden pozdvižení. Ve své výroční zprávě vyjádřila nesouhlas se strategií, kterou dnes používá řada centrálních bank. Na její obranu se naopak záhy postavila Janet Yellen. Jen výjimečně je možné vidět v reálném čase tak dobrou ukázku rozdílných filozofií. Obě strany mají k dispozici stejná data, ale jejich interpretace je opačná. Do značné míry můžeme tento spor vnímat jako „wicksellianská BIS proti keynesiánské šéfce Fedu“.
Podívejme se nejdříve na několik podobností, které u obou pohledů nalezneme. Obě strany souhlasí s tím, že finanční kolapsy, které vyvolají „rozvahové recese“, vedou k hlubokým a dlouhým propadům ekonomik. Souhlas panuje i ohledně toho, že inflace se pravděpodobně v dohledné době neobjeví a že současné oživení by mělo být využito k posílení rozvah finančního sektoru. K tomu by měly sloužit makroprudenční nástroje a regulace. Zde však společné body končí.
BIS vnímá poslední krizi jako důsledek řady předchozích cyklů. Během nich centrální banky sledovaly asymetrickou politiku: V době útlumu ji výrazně uvolnily, zatímco během oživení následovalo jen mírné utažení. V průměru tak byla monetární politika příliš uvolněná, a to podpořilo trend rostoucího zadlužení a rizikových finančních investic. Finanční cyklus, který je mnohem delší než cyklus ekonomický, dosáhl vrcholu v roce 2008. I nyní se ale podle BIS centrální banky snaží o další podporu zadlužení namísto toho, aby podporovaly jeho snižování. Podle BIS musí nejdříve dojít k posílení rozvah firem a domácností a až pak přijde růst investic.
Střední proud ekonomů z centrálních bank popírá, že by tyto instituce držely politiku dlouhodobě příliš uvolněnou. Yellen tvrdí, že vyšší sazby by před poslední krizí nezabránily bublině na trhu s nemovitostmi. Uznává, že došlo k chybám, ale bylo tomu tak v oblasti regulace. Vyšší sazby by podle ní výrazně zhoršily nezaměstnanost, ovšem k omezení dluhu a nebezpečných finančních inovací by příliš nepřispěly.
BIS tvrdí, že sazby blízko nuly a kvantitativní uvolňování už v současné době nejsou moc efektivní, namísto toho uměle nafukují ceny aktiv a blokují snížení dluhu. Yellen má úplně jiný pohled. Podle ní neplatí, že by QE bylo neefektivní, nebo by měl být snižován nadměrný dluh. Jestliže je něco špatně, pak jsou to příliš vysoké reálné sazby. Těm totiž nulová hranice nominálních sazeb brání v dalším poklesu na rovnovážnou úroveň. Mnohem větší nebezpečí tak představuje příliš brzký a ne příliš opožděný exit z uvolněné monetární politiky.
Vedle uvedeného najdeme i další rozdíly. BIS se domnívá, že během poslední recese došlo k permanentnímu poškození potenciálu ekonomiky. Současný střední proud takový pohled odmítá, ztráta kapacit je podle něho jen přechodná, a pokud dojde k posílení poptávky, budou kapacity obnoveny. Tyto rozdíly v názorech se pak promítají i v rozdílných pohledech na fiskální politiku. Podle BIS je uvolněnější, než se zdá, protože HDP se nevrátí na předchozí trend. Keynesiánci tvrdí, že fiskální politika nesmí být utažena dříve, než se produkt dostane na trend. BIS také tvrdí, že v současné době je namístě mezinárodní spolupráce centrálních bank. Důsledky jejich kroků jsou totiž patrné daleko za hranicemi příslušné země, což vede k riziku měnových válek a protekcionismu. BIS tak kritizuje přístup, kdy se každá centrální banka stará pouze o to, jak vypadá její domácí ekonomika.
Claudio Borio a jeho kolegové z BIS udělali současné makroekonomii velkou službu tím, že jasně formulovali wicksellianský pohled. Paul Krugman ale správně poukazuje na to, že BIS se v minulosti mýlila ohledně inflační hrozby. Její analýza reálné ekonomiky také pravděpodobně nedoceňuje význam poptávkových šoků. Něco úplně jiného ale představuje riziko finanční nestability. Je velmi optimistické domnívat se, že makroprudenční nástroje stačí na zažehnání této hrozby. Reálná ekonomika a finanční sektor mají nyní rozdílné potřeby a pro monetární politiku to představuje velké dilema. BIS měla před krizí pravdu ohledně rizikového chování na finančních trzích. Jeho výsledkem byl největší poptávkový šok století. Keynesiáni by si měli být vědomi toho, že tento vývoj se může opakovat.
Zdroj: Blog Gavyna Daviese