Globální ekonomický systém měl doposud následující strukturu: MMF zajišťoval makroekonomickou stabilitu, Světová banka poskytovala finance na snižování chudoby a Světová obchodní organizace měla na starost otevřený obchod. V čele tohoto systému stály Spojené státy a jeho hladké fungování přispělo v době po druhé světové válce k silnému ekonomickému růstu a celosvětové prosperitě. V posledních letech ale tento systém ztrácí svou legitimitu, protože ve světové ekonomice roste význam rozvíjejících se ekonomik. Například Čína dnes představuje 13 % světové ekonomiky, její podíl na hlasovacích právech v MMF je ale na úrovni pouhých 3,8 %. To je méně než polovina podílu zemí Beneluxu.
Vedení MMF se snaží o nápravu podobných nesrovnalostí, reformy ale postupují pomalu. Celý systém se tak pohybuje od centralizovaného k decentralizovanému. Jsou zakládány regionální instituce a tento trend komplikuje správu globální ekonomiky a plýtvá vzácnými zdroji. Vše se znásobilo ve chvíli, kdy Čína začala budovat nový asijský systém. Založení nové rozvojové banky zeměmi BRICS a plánované vytvoření Asijské banky pro infrastrukturní investice (obojí je financováno hlavně Čínou) představuje jasnou známku toho, že tato země chce hrát na globálním ekonomickém poli mnohem významnější roli.
Čínské kroky v Asii nepředstavují hrozbu pro MMF, Světovou banku a další podobné instituce. Čína ale z dané oblasti vytlačuje západní ekonomiky podobně, jako ony jinde vytlačily Čínu. Z hlediska budování globální ekonomické architektury je to vývoj negativní. Co v takové situaci dělat? Problémy by mohly být řešeny ve chvíli, kdyby MMF a Světová banka spolupracovaly s Čínou a jejími institucemi. Dobrým příkladem je model „trojky“, kdy spolu dohromady pracuje ECB, Evropská komise a MMF.
Není ovšem pravděpodobné, že by takový princip fungoval v Asii. Evropa je totiž pro MMF něčím jiným, než je pro něj Asie. Evropské země drží 10 z 24 křesel v radě MMF a mají druhý největší hlas v této instituci. Zdá se tedy, že ve skutečnosti potřebujeme nový brettonwoodský systém. V jeho čele by stály země, které jsou z hlediska globální ekonomiky skutečně „systematicky důležité“ namísto toho, aby tam byla pestrá směsice, kterou představují země G20.
Zdroj: VOX