Tak tohle čekal asi jenom málokdo. Americká centrální banka zveřejnila zápis ze svého lednového zasedání, který nahrál do karet těm, kdo v brzkou normalizaci měnové politiky nevěří. Vyplynulo z něj totiž, že se hned několik členů výborů s ohledem na stávající rizika přiklání spíše k udržení úrokových sazeb na rekordně nízkých úrovních po delší dobu.
Důvodů pak zpráva uvádí hned několik. Zcela klíčovou roli pak pochopitelně hraje inflace. Velká část zástupců Fedu totiž vyjádřila své obavy ze stávájícího ochlazení dynamiky růstu cen, který je patrný také už i u jádrové inflace (očištěná o ceny energií a potravin). To některé představitele Fedu znepokojuje, neboť by podle jejich vyjádření
mohl posun k dvouprocentnímu inflačnímu cíli trvat déle, než se původně
očekávalo. Avšak nižší cenovou dynamiku lze připsat na vrub tranzitivním vlivům spojeným s poklesem cen ropy. Mezi ně patří jak samotný pokles, který se projevuje v spotřebitelském koši (na jádrové inflaci se neprojeví), tak také nepřímý vliv v podobě snížení cen u produktů, jejichž nákladovou položku tvoří právě ropa (to už má vliv i na onu jádrovou inflaci). Tranzitivní vlivy by však postupem času měly vyprchat a příznivý vliv na hospodářství by měl rozproudit poptávkou (pravděpodobně i setrvačnou) inflaci. Za další nepříznivý faktor zápis označil nadále střídmý růstový výhled pro zahraniční hospodářství, který však dle některých členů výboru postupně odezní v reakci na přijaté kroky centrálních bank (především QE od ECB). Příliš radosti u zástupců Fedu nevzbuzuje ani pohled na stále utlumenou aktivitu v nemovitostním sektoru. V něm se projevuje jeden ze základních nešvarů stávajícího vývoje americké ekonomiky, tedy příliš pomalý růst nominálních mezd. Jsou to právě mzdy, respektive jejich akcelerační pohyb, které ovlivňují disponibilní důchod domácností, a tedy konečnou spotřebu. V situaci, kdy se nominální mzdy pohybují vzhůru pomalu, mohou domácnosti ze snahy ochránit se před budoucími nástrahami přebytek v disponibilních důchodech způsobený poklesem cen ropy absorbovat do úspor. Předpokládaný pozitivní vliv z nákladového šoku na spotřebu pak bude tlumený.
Klíčová role trhu práce
Kromě faktorů podporujících oddálení procesu zvyšování sazeb existují i příznivější body. Hrubý domácí produkt podle zprávy roste navzdory zpomalení oproti úrovni třetího čtvrtletí rychlejším tempem, než kterým se zvedá potenciální produkt (reprezentuje v podstatě posun ve výrobní kapacitě země). Vyplývá z toho tudíž, že proces uzavírání mezery výstupu zdárně pokračuje. To ostatně dokládá také příznivý vývoj na trhu práce, který generuje nová pracovní místa. Míra nezaměstnanosti (aktuálně 5,6 %) jakožto indikátor uzavírání mezery proto tenduje ke své přirozené úrovni, která se dle Fedu formuje někde v rozmezí 5,2 – 5,5 %. Nevyužití kapacit tak na trhu práce mizí. Na druhou stranu je potřeba zmínit, že se objevují pro trh práce negativní signály v ropném průmyslu. Pokles cen komodity totiž vede těžaře ke snižování svých kapitálových výdajů, což zcela zastavuje či alespoň brzdí projekty vytvářející pracovní místa. Je to pak právě trh práce, jehož vývoj hodlá výbor v plánování procesu normalizace měnové politiky reflektovat. Zlepšení na trhu práce má totiž některé členy přesvědčit o příznivých ekonomických podmínkách, které přispějí postupnému posunu dynamiky růstu cen k vytyčenému inflačnímu cíli. Posun míry nezaměstnanosti na či dokonce pod přirozenou úroveň by totiž měl přispět k postupnému zrychlení tempa růstu mezd a po odeznění nákladového šoku by se cenový vývoj navrátil k úrovním blíže inflačnímu cíli.
Celkově tak zápis ze zasedání zahrál spíše na holubičí strunu. Signál některých členů výborů, že se přiklání k prodloužení periody rekordně nízkých sazeb však není až tak šokující, jak by se mohlo zdát. Nedávná změna klíčového rétorického spojení, kdy v oblasti termínu normalizace frázi „considerable time“ nahradilo „patient“ totiž měl primárně dopomoci rozvázání rukou samotnému Fedu. Dnes zveřejněný zápis proces „osvobození“ de facto dokončil. Klíčové faktory formující rozhodnutí Fedu, tedy inflace a nezaměstnanost, nadále pokračuje ve svém protisměrném trendu. Zatímco inflace kvůli tranzitivnímu vlivu nízkých cen ropy brzdí svou dynamiku, na trhu práce převažuje příznivý vývoj, který dopomáhá uzavírání mezery výstupu. I proto je logickou snahou Fedu uvolnit si v rozhodovacím mechanismu ruce a počkat na další vývoj plynoucí z přechodných faktorů. S jejich postupným vyprcháváním se obrázek americké ekonomiky dokreslí a umožní Fedu riskantní a i nadále připravované rozhodnutí o normalizaci učinit klidněji.