Problémy s udržením některých zemí v eurozóně nám už poněkud zastřely, že hlavní argumenty pro zavádění jednotné evropské měny byly ekonomické. Jednotná evropská měna měla přinést především díky eliminaci kurzového rizika a transakčních nákladů rychlejší růst. Zatímco před velkou ekonomickou recesí, která započala v roce 2008, bylo možné mluvit o tom, že data neposkytují vodítko k určení, zda k tomu došlo, či ne, vývoj během následujících šesti let nám umožňuje zhodnotit, do jaké míry ekonomiky eurozóny v porovnání s ostatními ekonomikami Evropské unie z oné stabilizace, kterou mělo jejich členství v eurozóně přinést, v úhrnu těžily.
K takovému srovnání poslouží data o vývoji reálného hrubého domácího produktu eurozóny a té části ekonomiky EU, kde euro nebylo zavedeno. Dále prezentované grafy jsou vytvořeny z časových řad zachycujících čtvrtletní sezonně a o různý počet pracovních dní očištěné údaje o reálném hrubém domácím produktu současných 19 členů eurozóny1 a obdobné údaje za 8 ekonomik (tedy součet jejich výstupů), které v eurozóně nejsou. Rumunsko, pro které nebyly obdobné údaje k dispozici, je ze srovnání vynecháno, dá se ale předpokládat, že ani jeho začlenění by dále prezentované závěry nijak významně neovlivnilo. Obě časové řady končí třetím čtvrtletím loňského roku, za poslední loňské čtvrtletí jsou k dispozici zatím jen předběžné odhady. Ani ty však nenaznačují, že by bylo třeba závěry z porovnání obou řad nějak korigovat.
Nejprve využijme graf srovnávající prostá meziroční tempa růstu reálného hrubého domácího produktu v jednotlivých čtvrtletích.
Graf 1 - Meziroční růst reálného, sezonně a o počet pracovních dnů očištěného HDP
Pramen: Eurostat a ČNB
Z grafu je evidentní, že ekonomický růst zemí mimo eurozónu a v eurozóně je sice vysoce korelovaný, nicméně po drtivou většinu sledovaného období se celkový reálný hrubý domácí produkt ekonomik EU, které nejsou v eurozóně, vyvíjel poněkud lépe, než tomu bylo v eurozóně. Výjimku představuje druhá polovina roku 2008, po ní se však už hospodářská dynamika eurozóny vývoji ekonomické aktivity zemí stojících mimo ni v nejlepším případě pouze vyrovnává. K takovému vyrovnání však naposledy dochází ve druhém čtvrtletí roku 2011, od té doby se již celková dynamika ekonomik EU, které nepřijaly jednotnou měnu, vyvíjí v každém čtvrtletí lépe.
Druhý graf, který poskytuje údaje o kumulovaném vývoji výstupu, shrnuje, o kolik více vzrostl reálný hrubý domácí produkt zemí EU, které euro nezavedly, v porovnání s eurozónou mezi počátkem roku 2007 a třetím čtvrtletím roku 2014.
Graf 2 - Kumulovaný reálný, sezonně a o počet pracovních dnů očištěný HDP
Pramen: Eurostat a ČNB
Z grafu je patrné, že zatímco eurozóna koncem roku 2014 teprve dosahovala ekonomické výkonnosti, kterou měla před velkou recesí (červená křivka se dostává znovu na úroveň 100 %), úhrnný výstup zemí mimo eurozónu se na předkrizovou úroveň dostal již v druhé polovině roku 2010 a od té doby dál stoupá. V současnosti je reálný hrubý domácí produkt zemí EU stojících mimo eurozónu o více než 6 procentních bodů vyšší než na počátku roku 2007. Za pozornost ovšem stojí i to, že na začátku krize se výkonnost ekonomik mimo eurozónu a v eurozóně vyvíjela podobně, dokonce lze spekulovat o tom, že v již zmíněném roce 2008 příslušnost k eurozóně skutečně přinášela určité stabilizační přínosy, které se projevily v tom, že ekonomiky eurozóny výkonnost ekonomik EU stojících mimo oblast společné měny dohnaly a dokonce v jednom čtvrtletí mírně předehnaly (modrá a červená křivka se protíná). Nicméně od prvního čtvrtletí roku 2009 dochází k permanentní divergenci, která v loňském roce překonává už zmíněných 6 procentních bodů. Jinými slovy, od roku 2009 roste celkový výstup ekonomik EU mimo eurozónu zhruba o jeden procentní bod za rok rychleji než výstup eurozóny.
Stojí za to položit si otázku, co se skrývá za tímto výsledkem. Zjednodušeně lze dnešní eurozónu rozdělit do tří skupin. V první skupině se nalézají země jako Rakousko či země Beneluxu, které již před zavedením eura svázaly svůj kurz s kurzem německé marky, a samozřejmě Německo samotné. Tyto země sice v úhrnu nevykazují nějakou hvězdnou ekonomickou výkonnost, ale také nemají se členstvím v eurozóně žádné dramatické problémy. Druhou skupinu tvoří země jako například Estonsko nebo Slovensko, které se na členství v eurozóně připravily dobře provedenými reformami („poctivě dělaly své domácí úkoly“). Ty rostou rychle a jsou evidentně schopny využít ekonomických příležitostí, které členství v eurozóně nabízí. A ve třetí skupině zemí jsou země jako Francie, Itálie, Řecko či nám svou mírou zdanění nebo pro členství v eurozóně tak významným trhem práce podobné Slovinsko. Tyto země své „domácí úkoly“ před vstupem nesplnily. Důvodem, proč dnes eurozóna v ekonomické výkonnosti zaostává za zbytkem EU, je mimo jiné i to, že jde většinou o velké, pro výkonnost eurozóny klíčové ekonomiky. Jinak řečeno, z dostupných údajů není možné odvodit, že eurozóna nějaký podstatný impuls podněcující růst ekonomiky poskytuje a ani poslední změny jejího fungování tento stav evidentně nemění. Koneckonců už i mnozí příznivci našeho vstupu do eurozóny přestávají ve svých vyjádřeních ekonomické argumenty používat.
Z hlediska našeho potencionálního vstupu do eurozóny znovu připomeňme, že tvrdá empirická data ukazují, že eurozóna a členství v ní nepřinesly před krizí pro ekonomický růst žádné pozorovatelné (a před jejím vznikem slibované) přínosy. V krizi a v posledních letech se dokonce ukazuje, že výstup eurozóny roste významně pomaleji než výstup ekonomik zemí EU stojících mimo eurozónu. Samozřejmě pružnější ekonomiky rostou rychleji v eurozóně i mimo ni. Je ale třeba připomenout, že v letech 2012–2013 nebyla česká ekonomika pro růst skupiny zemí mimo eurozónu rozhodně přínosem. Můžeme debatovat o tom, v jaké míře to způsobila v dané době spíše potřebná, ale ne příliš šťastně časovaná fiskální konsolidace a v jaké míře jiné faktory. Dnes se však výkonnost české ekonomiky v evropském kontextu rozhodně zvyšuje. Nelze však očekávat, že by jí členství v eurozóně mohlo ve světle empirických zkušeností s jejím fungováním přinést nějaký další stimul. Mimo jiné také proto, že, přestože se rádi srovnáváme se Slovenskem, v mnoha směrech se z hlediska srovnávání se zeměmi, které prošly po rozpadu sovětského bloku transformací, „blížíme“ v některých, pro členství v eurozóně významných aspektech pružnosti naší ekonomiky spíše té slovinské.
______________
1 Zohlednění toho, že některé ekonomiky z oněch 19 vstoupily do eurozóny až během velké recese, by už vzhledem k jejich malému rozměru, ale i tomu, že jediná významnější přistupující ekonomika, Slovensko, rostla rychleji než průměr eurozóny, závěry prezentované v tomto textu nijak významně neovlivnilo.
Autorem textu je Miroslav Singer, guvernér České národní banky. Text byl převzat z blogu ČNB - originální text najdete zde.