Minulý týden zveřejnila New York State Office of the Comptroller svou výroční zprávu za rok 2014. Klíčové informace říkají, že celkové bonusy u zaměstnanců firem obchodujících s cennými papíry v New York City meziročně vzrostly o 3 % na 28,5 miliard dolarů. Průměrný bonus se zvýšil o 2 % na 172 860 dolarů. Jde o nejvyšší úroveň dosaženou po finanční krizi. Celé odvětví vytvořilo 2 300 nových pracovních míst, předchozí roky se počet míst naopak snižoval. A kancelář tvrdí i to, že celkové náklady spojené s právními spory po finanční krizi 2008 jsou stále významnou brzdou ziskům firem na Wall Street.
Bonusy na Wall Street představují výbušné téma, a to ze dvou hlavních důvodů. Prvním z nich je jejich samotná velikost, druhým pak to, že byly vypláceny v řadě firem, kterým byla poskytnuta vládní pomoc. Já sám jsem Wall Street během krize intenzivně kritizoval, a to samé platí o pomoci poskytnuté bankám. Musíme ale jasně rozlišovat, jak jsou odměňováni zaměstnanci bank a jak je odměňováno jejich vedení. Většina lidí z tohoto odvětví toto rozlišení intuitivně vnímá. Většina veřejnosti a politiků bohužel ne. Vysoké celkové bonusy prostě vnímají jako známku zkorumpovanosti či nezdravého vedení bank.
Na Wall Street se pohybuji po několik desetiletí a sám jsem tedy dostával bonusy vysoké i menší. Jejich existence má několik základních důvodů. Mají sloužit jako konkurenční nástroj, jako nástroj managementu rizika a jako samotná kompenzace. První oblast je jasná: Pokud chcete najmout ty největší talenty v oblasti tradingu, analýz a podobně, musíte soupeřit s jinými firmami, a to něco stojí. Konkurenční trhy tak fungují a jde o to samé, jako když Cleveland Cavaliers platí LeBron Jamesovi 20 milionů dolarů ročně. Kdyby tak neučinili, udělal by to někdo jiný.
Znám lidi z divize „sales“, kteří na bonusech berou 300, 500 i 1 000 % jejich základního platu. Ten je nízký a oni jsou hodně motivováni k tomu, aby zvýšili obrat. Představte si, že by LeBron bral pouze 250 000 dolarů, ale dostával by kompenzaci za každou asistenci, každý blok a každý bod. K tomu by získal další peníze za každou výhru jeho týmu a za ziskovost jeho dalších aktivit včetně prodeje lístků. Podobalo by se to systému na Wall Street. Některé firmy zase využívají bonusy k tomu, aby omezily odchody zaměstnanců. A evidentní je i snaha o využití bonusů k omezování rizika. Pokud banka posouvá kompenzaci do budoucna, je to pro zaměstnance motivace k tomu, aby se chovali zodpovědně.
Realita je tedy taková, že bonusy na Wall Street představují pouze obyčejný plat, jehož výplata je ale posunuta na konec roku. Srovnejme však tento způsob odměn s odměnami, které obdrželi lidé jako Dick Fuld z Lehman Brothers, Stan O’Neal z Merrill Lynch, Joseph Cassano z Financial Products či dlouhá řada lidí ze . Ti pomohli dotlačit jejich společnosti do krize a odešli s desítkami milionů dolarů za to, že nedělali svou práci poctivě. Kritici bonusů na Wall Street by měli pochopit, že existuje rozdíl mezi odměnami zaměstnanců a vedení bank. A ten rozdíl je propastný.
Autorem je investor Barry Ritholtz.
Zdroj: Bloomberg