Řecko je rozkročeno mezi dvěma stranami bytí a nebytí. V reálu ovšem existuje ještě několik variant, jak drama dopadne.
1. Řecko zůstane v eurozóně. Tato varianta by způsobila pravděpodobně nejméně škody v krátkodobém horizontu na řecké ekonomice. Centrální banka by rychle doplnila zdroje likvidity od ECB a řecké banky by zůstaly nad vodou. Zdá se, že tato varianta se zdá být nejpravděpodobnější poté, co premiér Tsipras trochu povolil uzdu a je ochoten dělat nějaké ústupky. Proto, aby ale Řecko dostalo další balík pomoci, bude muset Řecko podstoupit podmínky věřitelů.
2. Řecko si ponechá eur, ale nebude členem eurozóny. Jacob Funk Kierkegaard z Peterson Institute for International Economics ve Washingtonu říká této variantě „varianta Černé hory“. Bohužel se nejedná o příliš dobrou variantu. Na první pohled to tak nevypadá, ale země by přišla o zdroj financování (přišla by o ECB), stala by se další europeizovanou zemí, která není členem EMU, přitom používá stejnou měnu, ale jakákoliv likviditní krize se stává krizí solventnosti. To vede k vzniku zakrnělého domácího finančního sektoru, což téměř každá akademická studie považuje za špatné pro obecný růst ekonomiky. Nebo bude celý bankovní systém vlastněn zahraničními vlastníky, které budou roli věřitele poslední instance přesouvat na nějaký jiný zahraniční subjekt. Například Mexiko v letech 94 – 95 raději než aby přijalo dolar při finanční krizi, povolilo, aby většina bank změnila vlastníka na zahraničního, aby se vyhnulo zmenšování bankovního sektoru.
3. Currency board. V tomto případě by Řecko muselo vytvořit novou měnu a navázalo její kurz na euro. Stejně to udělalo Estonsko v roce 1992 poté, co získalo nezávislost po rozpadu Sovětského Svazu. Objem nové měny by byl regulován na základě objemu mezinárodních rezerv země.
4. Duální systém. V této variantě by drachma a euro cirkulovalo vedle sebe v ekonomice. Tento scénář přichází na pořad dne v okamžiku, kdy Řekům dojdou úplně eura a bude muset zaplatit nějaké například domácí závazky v IOU (dokument o uznání dluhu). IOU může být v budoucnu zpět zaplacena eurami nebo drachmou. Používání IOU může fungovat dlouho, ale má to jednu nebezpečnou konsekvenci. Tyto cenné listy mají horší pověst než samotná eura a tak se eura postupně stanou uchovatelem hodnoty a vytratí se z oběhu.
5. Nová drachma. Přechod na drachmu nebude jako velký třesk v jeden okamžik, ale postupně. Ale přechod na vlastní měnu by dal Řekům kontrolu nad jejich monetární politikou. Nová měna by byla pravděpodobně v režimu float a v krátkém období by oslabila prudce proti euru. Což by ovšem vyvolalo nesolventnost tamních bank. V dlouhém období by to bylo pozitivní, protože by řecký export mohl získat tolik potřebnou konkurenceschopnost. Kromě toho by to přivodilo zemi inflaci skrze rostoucí ceny importů. Na druhé straně by bylo klíčové, jak by vláda kompenzovala růst cenové hladiny růstem platů a penzí. Čím rychleji penze a platy porostou, tím rychleji bude stimulativní efekt oslabení měny vyprchávat a tím rychleji přestane ekonomika z této výhody těžit.
Zdroj: WSJ