Během býčího trhu po roce 2009 ztratily americké uhelné společnosti 75 % své hodnoty. Ropné a plynové firmy si vedly mnohem lépe, ale čelí řadě rizik. Mají přístup k pouhým 10 % světových ropných rezerv a tyto rezervy se často nalézají v hlubokých vodách daleko od pobřeží, či v náročných geologických podmínkách. Jejich těžba je tudíž náročná a drahá. Ty nejdostupnější rezervy jsou naopak v Rusku a Perském zálivu a místní vlády si je šetří pro své národní společnosti.
Když se ceny ropy nacházely vysoko, na uvedeném zase tolik nezáleželo. Mezi roky 2004 a 2013 se reálná cena ropy téměř ztrojnásobila, ale spotřebitele to neodradilo od jízd autem a létání. Poptávka vzrostla o 13 % a země jako Saúdská Arábie, Rusko, Kuvajt, Norsko, Nigérie či Venezuela rychle bohatly. To samé platilo o společnostech jako , , , či . V roce 2012 ale společnost Bernstein zveřejnila šokující analýzu. V ní se tvrdilo, že při cenách 100 dolarů za barel se 50 největších obchodovaných společností potácí ve finančních problémech. Jejich celkové marginální náklady těžby se totiž podle odhadů pohybovaly kolem 104 dolarů za barel.
Bernstein tvrdil, že popsaný stav je neudržitelný a buď dojde k poklesu nákladů, nebo růstu cen. Obchodované společnosti se ale staly závislé na neustále rostoucích cenách ropy, protože se stále více spoléhají na ložiska s dražší těžbou. The Economist dokonce před dvěma lety hovořil o tom, že „časy velkých integrovaných společností jsou u konce“. V létě roku 2014 navíc došlo k prudkému převisu nabídky nad poptávkou po ropě a ceny spadly o více než 50 % pod 50 dolarů za barel.
odhaduje, že více než polovina nových těžebních projektů je za současných cen neschopná generovat zisky. Ve ztrátách se nachází i řada spuštěných projektů a velké ropné společnosti omezily výdaje na průzkum o jednu třetinu. Zprvu se zdálo, že trh tomuto vývoji nevěnuje moc pozornosti. Například akcie společnosti Mobil leží ve srovnání s předchozím vrcholem jen o 10 % níže. Jak se ale mohou tyto společnosti vypořádat s cenami ropy v rozmezí mezi 50 – 80 dolary za barel, když nebyly schopny generovat větší zisky ani při cenách kolem 100 dolarů za barel?
Svět navíc nejeví velký zájem o to, aby dál závisel na ropě. Kalifornie má za cíl snížení spotřeby ropy o 50 %. Elektromobily tvoří stále jen malou součást trhu, ale jejich prodeje se za poslední tři roky více než ztrojnásobily. Spotřeba zemního plynu používaného jako palivo pro nákladní vozy roste v USA 15% tempem. Poptávka po ropě může nakonec klesnout tak, že na její uspokojení budou stačit stará pole v Rusku a zemích OPEC. Pokud pak budou veřejně obchodované společnosti dál investovat do průzkumu drahých ložisek, budou je pálit peníze jejich akcionářů.
A může to být ještě horší. Saúdové nedávno uvedli, že éra fosilních paliv může skončit už v polovině současného století (i když to poté rychle vzali zpět). Představme si, že by to byla skutečně pravda a oni se pokusili prodat co největší část svých rezerv ještě předtím, než ceny zkolabují.
Autorem je Carl Pope.
Zdroj: Bloomberg