Někdy se říká, že osud dané země či regionu je dán tamním demografickým vývojem. Pokud tomu tak skutečně je, míříme do století Afriky. Většina zemí subsaharské Afriky se totiž nachází na počátku demografické změny, kdy bude v populaci klesat podíl mladých a starých lidí a naopak bude růst počet lidí v produktivním věku. Zkušenosti z jiných zemí ukazují, že takový vývoj bývá doprovázen rostoucími úsporami a příjmy a celkově vyšším ekonomickým růstem. Důsledky tohoto vývoje ale pocítí celý svět.
Jak ukazuje první graf, subsaharská Afrika bude v roce 2030 zvyšovat pracovní sílu ve světové ekonomice více než zbytek světa dohromady. Druhý graf pak znázorňuje očekávaný vývoj globální populace v produktivním věku – s vlivem subsaharské Afriky a bez tohoto vlivu (červeně):
V současné době je globální ekonomický růst i nadále slabý. Kvůli stárnutí populace a klesající míře participace se snižuje růst skutečný i potenciální a bude tomu tak i v následujících letech. Tento efekt by bylo možno eliminovat růstem produktivity, ale faktem zůstává, že v největších světových ekonomikách dosáhla populace v produktivním věku svého maxima kolem roku 2010. Týká se to zemí G7, Číny či třeba Ruska.
Je tedy rozumné tvrdit, že světová ekonomika by těžila z integrace pracovní síly z Afriky do globálních výrobních řetězců. Je dokonce možné, že s ohledem na stárnutí populace ve vyspělých ekonomikách není žádné jiné alternativy. Na mezinárodní úrovni by se tento problém měl dostat do popředí pozornosti jak ve veřejném, tak v soukromém sektoru. Pro subsaharskou Afriku jde o velkou příležitost. Ta by mohla vést ke zvýšení příjmů na hlavu, protože větší množství pracujících lidí znamená vyšší produkt a příjmy domácností. Míra tohoto efektu bude ovšem do značné míry záviset na ekonomické a sociální politice, včetně investic do infrastruktury.
Populace v produktivním věku má většinou tendenci k vyšší úsporám a dá se tudíž očekávat, že i v Africe se bude míra úspor zvyšovat. To by mělo obratem podporovat investice a další ekonomický rozvoj. Demografická dividenda by mohla být navýšena i vyšší mírou participace žen. K demografickým změnám dochází v případě poklesu porodnosti i úmrtnosti. Víme také, že nižší porodnost obvykle souvisí s vyšší mírou participace žen. Pokud tedy dojde k odstranění právních a společenských překážek, které jí stojí v cestě, dojde k dalšímu zrychlení tempa růstu a zvýšení demografické dividendy.
Co ukazují dosavadní zklušenosti z jiných částí globální ekonomiky? Země východní Asie dokázaly těžit z demografického vývoje více než Latinská Amerika. Demografické změny totiž probíhaly v Asii rychleji, příčinou byla i vládní politika. Ta se také zaměřila na vyšší investice do lidského kapitálu či na zvyšování flexibility trhu práce. Bylo tak jednodušší uplatnit pracovní sílu ve výrobním sektoru a zvyšovat produktivitu. Finanční sektor zároveň dokázal transformovat rostoucí úspory na investice. V Asii byla intenzivnější i strukturální transformace, tamní země se lépe integrovaly do globálních ekonomik a byly schopny přilákat více zahraničních investic a technologií. Jsme pevně přesvědčeni, že demografický vývoj se podobně pozitivním způsobem projeví rovněž v Africe.
Autory jsou Antoinette M. Sayeh a Abebe Aemro Selassie.
Zdroj: MMF