Nedávné vlnobití na akciových trzích naznačuje, že můžeme vstupovat do nového období. Po několika letech vysoké návratnosti a nízké volatility, které byly odrazem uvolněné monetární politiky, nyní čelíme poměrně vysokým valuacím. Globální růst je stále nevyrovnaný a ve Spojených státech se plánuje zvyšování sazeb. V takovém prostředí se nabízejí čtyři jednoduché investiční strategie, které mohou zvýšit návratnost a zároveň snížit podstupované riziko.
Naše první strategie se opírá o nástroje, jako je například tzv. chytrá beta. K tomu se snažíme o globální přístup, a to ze dvou hlavních důvodů. Během býčího trhu po roce 2009 byla synchronizována globální monetární politika a také slabší firmy měly přístup k potřebným financím. Valuační násobky rostly plošně a to samé platí o celkové návratnosti. Investorům stačilo, aby vlastnili akciový index a nemuseli se zaobírat výběrem jednotlivých titulů. Nyní se ale dynamika na trhu mění, synchronizace se zmenšuje a monetární politika se bude stále více lišit. To vytvoří vyšší volatilitu na trzích, pro některé firmy to bude prostředí příznivější, pro některé ne. Z tohoto důvodu je nejlepší mít co nejširší volbu, protože ta zajistí výběr těch nejlepších příležitostí.
Druhým důvodem hovořícím pro globální přístup je historická návratnost amerického trhu. Ten si v posledních letech vedl výjimečně dobře a američtí investoři se tak ještě více než obvykle zaměřili na domácí akcie. Nicméně v současné době jsou valuace na jiných trzích nižší, dividendové výnosy vyšší a centrální banky stále sledují agresivní monetární politiku. Američtí investoři by tak podle nás měli více využívat mezinárodní diverzifikaci.
Třetí strategie se týká stability návratnosti z akciových investic. Tato návratnost se dá rozdělit na cenové posílení a dividendy. V posledních letech, stejně jako v letech osmdesátých a devadesátých, dominoval celkové návratnosti právě pohyb cen. Trhy totiž táhl nahoru růst valuací, který byl často podpořen poklesem sazeb. Pomáhal i vývoj v globální ekonomice, který pomáhal růstu korporátní ziskovosti.
Je ale pravděpodobné, že v prostředí relativně vysokých valuací a pouze mírného růstu zisků budou hrát kapitálové zisky menší roli. Dividendy se tak mohou stát hlavním a stabilním zdrojem zisků, ale je tu jeden problém: V prostředí rostoucích sazeb mohou dividendové tituly trpět. Tím se opět dostáváme k tomu, jak důležité je budovat mezinárodní portfolio, protože to bude těžit z investic v zemích, kde se sazby budou držet i nadále nízko. Důležité ale je, aby šlo zároveň o trhy, kde jsou firmy schopny dosahovat růstu volného toku hotovosti a management je připraven zvyšovat dividendy.
Čtvrtá strategie je zaměřena na omezení negativních rizik. Jak bylo uvedeno, investory pravděpodobně čeká období vyšší volatility a omezení negativních rizik může být tím klíčovým faktorem, který ovlivní jejich dlouhodobou návratnost. Dobrým řešením mohou být long/short strategie, které vhodně doplní strategii založenou pouze na dlouhých pozicích. Long/short strategie přinášely v posledních minimálně patnácti letech vyšší návratnost a jejich volatilita byla nižší. Například Dow Jones Long/Short Equity Index má průměrnou návratnost od roku 1994 ve výši 9,11 % a Sharpův poměr ve výši 0,69. Index S&P 500 přitom realizoval průměrnou návratnost ve výši 8,82 % a Sharpův poměr v jeho případě dosahuje hodnoty 0,41.
Celkově čekáme, že akciové trhy budou v delším období stále poskytovat vyšší návratnost než jiné třídy aktiv. Tato návratnost ale bude zároveň ležet pod návratností, která byla dosahována během býčího trhu několika posledních let. Více se také budou lišit zisky u jednotlivých akcií, a to v závislosti na síle fundamentu firem, dynamice celého sektoru a také na makroekonomickém a monetárním výhledu. Investoři by měli zvážit zejména globální pohled na trhy a vyhledávání stabilního zdroje návratnosti především ve formě dividend a v neposlední řadě ochranu před negativními riziky a pohyby trhu.
Zdroj: Pimco