Na dárcovské konferenci pro syrské uprchlíky, která se 4. února sešla v Londýně, bylo dosaženo důležitého pokroku. Je však potřeba udělat ještě mnohem víc. Mezinárodní společenství stále obrovsky podceňuje, co je nutné na podporu uprchlíků, a to jak uvnitř Evropské unie, tak mimo její hranice. Ke zvládnutí uprchlické krize a současně k lepšímu zužitkování převážně nevyužité úvěruschopnosti AAA Evropské unie je nezbytná zásadní změna přístupu.
Než rok co rok lepit nedostatečné finanční zajištění je načase přistoupit k „přívalovému financování“. Vynaložit velkou sumu peněz předem by bylo mnohem efektivnější než utratit tutéž částku během několika let. Předsunutí výdajů by nám umožnilo účinněji se vypořádat s nejnebezpečnějšími důsledky krize, včetně nálad namířených proti přistěhovalcům v recipientských zemích, odsouvání uprchlíků na okraj a pocitu beznaděje mezi nimi. Uskutečnění velkých vstupních investic by přispělo k vychýlení ekonomické, politické a společenské dynamiky od xenofobie a roztrpčení ke konstruktivním výsledkům, které prospějí jak uprchlíkům, tak recipientským zemím.
Přívalové financování už se používá k zajištění imunizačních kampaní. Mezinárodní finanční nástroj pro imunizaci (IFFIm), který půjčuje proti budoucím vládním příspěvkům na imunizační programy, během posledních několika let uvolnil miliardy dolarů na zajištění toho, aby vakcinační kampaně uspěly co nejdřív. V dlouhodobém výhledu je to efektivnější než vynakládat tutéž finanční částku v ročních splátkách. Pro současnou krizi je IFFIm přesvědčivým vzorem.
Náhlý rozsáhlý příliv uprchlíků může vyvolat paniku, která negativně ovlivní obecně obyvatelstvo, úřady a nejrozkladnějším způsobem samotné uprchlíky. Taková panika živí mylný pocit, že uprchlíci jsou přítěží a nebezpečím, a důsledkem jsou nákladná a kontraproduktivní opatření jako stavění plotů či zdí a koncentrace uprchlíků v táborech. Ta zase živí frustraci a beznaděj mezi uprchlíky. Kdyby světové společenství dokázalo finančně zajistit rozsáhlé, soustředěné programy k řešení problému, veřejnost i uprchlíci by se uklidnili.
Příval výdajů je potřebný v Evropě i v nárazníkových státech, jako je Jordánsko, Libanon a Turecko. Nezbytné investice zahrnují komplexní revizi azylové politiky EU a zlepšení jejích hraničních kontrol. V nárazníkových zemích jsou peníze nutné, aby byly uprchlíkům zajištěny příležitosti k uplatnění na oficiálním pracovním trhu, zdravotní péče a vzdělávání. Pokud se zajistí, že pro uprchlíky bude život v nárazníkových zemích snesitelný, a pokud budou přesvědčeni, že existuje řádný postup pro získání vstupu do Evropy, bude pravděpodobnější, že počkají, až na ně dojde řada, než aby se do Evropy hnali a přehltili systém. Obdobně platí, že pokud se podaří dostat pod kontrolu uprchlickou krizi, opadne panika a evropská veřejnost bude méně náchylná k podpoře politik namířených proti migrantům.
Precedenčním případem by se mohlo stát Jordánsko. Tato země čítající 9,5 milionu obyvatel poskytuje přístřeší 2,9 milionu cizích státních příslušníků, včetně 1,265 milionu Syřanů, a potýká se s přílivem Syřanů vyhnaných ruským bombardováním. Je nezbytná kombinace předem poskytnuté masivní přímé finanční pomoci, posílených obchodních zvýhodnění a dočasného odlehčení dluhu. Úspěšný program pro Jordánsko by mohl názorně předvést schopnost mezinárodního společenství dostat uprchlickou krizi pod kontrolu, což by otevřelo cestu podobným programům v dalších nárazníkových státech, případ od případu upravených v závislosti na místních podmínkách.
Zde naznačený přístup by stál víc, než si členské státy EU mohou dovolit z běžných rozpočtů. V příštích 3-5 letech je zapotřebí vynaložit přinejmenším 40 miliard eur ročně; s cílem dostat migrační krizi pod kontrolu by však byly ospravedlnitelné i vyšší částky. Právě nedostatek financí je doposavad hlavní překážkou zavedení úspěšných programů ve všech nárazníkových zemích, především v Turecku. Přestože Německo má nealokovaný rozpočtový přebytek ve výši šesti miliard eur, ostatní země EU hospodaří se schodky. Německý ministr financí Wolfgang Schäuble navrhl celoevropskou daň z paliv, ale to by vyžadovalo buď jednomyslnou dohodu, anebo koalici ochotných.
To posiluje význam nutnosti obrátit se k převážně nevyužité úvěruschopnosti AAA Evropské unie. Migrační krize představuje pro EU existenční hrozbu. Sever stojí v ringu proti jihu, východ se střetá se západem a EU praská ve všech švech. Kdy jindy by měla mobilizovat úvěr AAA, když ne v okamžiku smrtelného nebezpečí? A ne že by pro takový přístup neexistoval precedent; v průběhu dějin vlády v reakci na národní ohrožení vydávaly dluhopisy.
Čerpání úvěru AAA místo zdanění spotřeby má pro EU další výhodu, neboť Evropě zajistí tolik potřebnou ekonomickou stimulaci. Částky, o které by se jednalo, jsou natolik vysoké, že by měly makroekonomický význam, zejména proto, že by byly utraceny téměř okamžitě a vyvolaly multiplikační efekt. Rostoucí ekonomika by významně usnadnila vstřebání přistěhovalců, ať už uprchlíků či ekonomických migrantů. Krátce, přívalové financování je výhrou pro obě strany a je nutné jej naléhavě uskutečnit.
George Soros je předseda představenstva společnosti Soros Fund Management a předseda nadační sítě Open Society Foundations.
Copyright: Project Syndicate, 2016.
www.project-syndicate.org