Hlavní ekonom banky Natixis Patrick Artus si v jedné ze svých posledních analýz klade jednoduchou otázku: „Pokud Velká Británie skutečně odejde z Evropské unie, které země by čelily největšímu pokušení učinit to samé?“ Podle ekonoma je jasné, že EU by dobrovolně neopustila žádná země, která je členem eurozóny. Příčinou jsou vysoké vnější dluhy a aktiva, která tyto země během času nahromadily a která jsou denominovaná hlavně v eurech.
Pokud by odešly z Evropské unie, přešly by na vlastní měnu. V případě zemí s vysokými vnějšími dluhy denominovanými v eurech by došlo k depreciaci měnového kurzu, což by ale zemi dovedlo k defaultu. U zemí s vysokými zahraničními aktivy denominovanými v eurech by v případě odchodu došlo k posílení měnového kurzu, což by zase dramaticky snížilo hodnotu aktiv držených v zahraničí.
Odchod z EU je podle Artuse také nepravděpodobný u zemí, které jsou čistými příjemci transferů z rozpočtu EU. Následující tabulka shrnuje výši čistých příspěvků jednotlivých zemí, a to v absolutní hodnotě a v poměru k jejímu nominálnímu produktu (data jsou z roku 2014). V absolutní hodnotě nejvíce přispívá Německo, relativně k HDP je to Nizozemí. Z rozpočtu nejvíce získává Bulharsko, ČR, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Řecko, Malta, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovinsko a Slovensko. „U těchto zemí je velmi nepravděpodobné, že by z EU odešly,“ tvrdí Artus.
Po vyloučení zemí, pro které by byl odchod z EU nevýhodný kvůli vysokým transferům a kvůli vysokým vnějším závazkům či aktivům denominovaným v eurech, tedy zbývá pouze Dánsko a Švédsko. Tyto země nyní dosahují poměrně vysokého ekonomického růstu, což může jejich motivaci k odchodu z EU snižovat. „Na druhou stranu relativně vysokého tempa růstu nyní dosahuje i Velká Británie a úvahám o odchodu z EU to v této zemi nebrání,“ uzavírá Artus.
Zdroj: Natixis