Proč se vlastně tak bojíme vyšší inflace?

Proč je pro nás tak důležitá obrana proti inflaci? Když se na tuto otázku zeptám někoho o generaci staršího, řekne mi, že kdybych si prožil inflaci v sedmdesátých a osmdesátých letech, hned bych to pochopil. Ovšem tato doba byla i roky pomalého růstu, hluboké recese a velmi špatné návratnosti investičních aktiv. Inflace tedy nepředstavovala ani zdaleka jediný problém, kterému ekonomika v té době čelila. Proč se nám tudíž zapsala do paměti právě ona?

Škody napáchané vyšší inflací, které jsou citovány v ekonomických učebnicích, se zdají být v celkovém kontextu směšně malé. Patří mezi ně například to, že firmy musejí častěji měnit ceníky svého zboží a služeb, nebo musí docházet k častějšímu přesunu peněz mezi účtem a naší peněženkou (tento argument navíc neplatí v době digitálních peněz). Trochu sofistikovanějším argumentem je možnost, že některé firmy nemusí být schopny měnit své ceny v souladu s celkovým cenovým vývojem a tím se poškozuje ekonomická efektivita.

Ekonomové se dokonce výši těchto nákladů pokoušeli kvantifikovat. Například Robert Lucas, který je někdy považován za otce moderní makroekonomie, ve své studii z roku 2000 tvrdí, že inflace ve výši 10 % vyvolává ztráty na úrovni zhruba 1 % HDP. Jinak řečeno, i mírná recese napáchá mnohem větší škody než inflace sedmdesátých let! Zmíněné argumenty tedy jako základ našeho strachu z inflace neobstojí. Lepším argumentem je nejistota, kterou vyšší inflace přináší. Pokud je totiž inflace dobře predikovatelná, lze ji dobře reflektovat ve všech finančních kontraktech včetně mezd. Jestliže se ale inflace zvyšuje a mění z měsíce na měsíc, je mnohem těžší plánovat a všechna rozhodnutí týkající se budoucnosti jsou složitější. To se pak přirozeně odrazí i na produktu.

Na druhou stranu platí, že pokud by Fed zvýšil inflační cíl na 4 % a podařilo by se mu ho dlouhodobě dosahovat, nejistota by byla eliminována a nebyli bychom na tom hůř než s 2% inflačním cílem. A co to všechno znamená pro politiku Fedu? Hodně. Fed by podle svého duálního mandátu měl mít za cíl plnou zaměstnanost a stabilní ceny. Tento mandát ale neříká nic o tom, jakou váhu těmto faktorům přiřadit. Podle mého názoru platí, že pokud je Fed schopen zabránit prudkým pohybům inflace či jejímu rychlému růstu, jeho hlavní pozornost by měla být upřena směrem k růstu ekonomiky. Jinak řečeno, Fed by se pravděpodobně neměl bát vyššího inflačního cíle v případě, že by to pomohlo vytvořit více pracovních míst.

Autorem je ekonom Noah Smith.

Zdroj: Bloomberg