Investoři se, podobně jako astronomové či antropologové, opírají o myšlenkové modely, aby se zorientovali v komplikovaném vesmíru, dali směr svému bezprostřednímu rozhodování a určili si priority pro další zkoumání. Tu a tam si ale neobyčejná událost vynutí, aby přehodnotili, co si myslíme, že víme. Může to být černá díra. Může to být zvláštní fosilie. Anebo to může být politický zvrat, jako referendum o brexitu ve Spojeném království či zvolení Donalda Trumpa prezidentem Spojených států.
Pomalu končí bouřlivý rok a blahem opojené globální trhy nadále trhají rekordy. Investoři by ale neměli ztrácet pozornost. V roce 2017 budou muset přehodnotit způsob fungování globální ekonomiky a podle toho nově kalibrovat hodnocení všech akcií a dluhopisů na prodej, protože některé tržní fundamenty sice zůstávají stejné, ale mnohé jiné se zjevně změnily.
Nejméně dvě desítky let většina investorů přijímala konsenzus panující mezi ekonomy a politology, že svět se zmenšuje a propojuje. Se vzestupem Číny a Indie se pracujícími a spotřebiteli v globální ekonomice náhle stala třetina světové populace. Nové technologie navíc nabídly laciné komunikační prostředky, vyspělou robotiku a čím dál výkonnější analýzu dat, což společnostem umožnilo zeštíhlit zásoby a integrovat dodavatelské řetězce.
Političtí lídři zároveň postupně rozvíjeli regulatorní a obchodní režimy, které eliminovaly cla, zjednodušily přechod hranic a otevřely vzrušující nové trhy. Slušné společnosti se snažily využít nových příležitostí a investoři hledali firmy, které se zdály nejslibnější.
Obamova vize
Podle Světové obchodní organizace se vývoz zboží a komerčních služeb od roku 1995 rozrostl na čtyřnásobek. Vzhledem k této historii většina tvůrců politik předpokládala, že když výkonnost obchodu po finanční krizi roku 2008 ochabla, nová obchodní dohoda růst opět posílí. Administrativa amerického prezidenta Baracka Obamy měla vizi rozsáhlé zóny volného obchodu zahrnující Asii i Evropu. Dvě velkolepé dohody, které prosazovala – Transpacifické partnerství dvanácti zemí a Transatlantické obchodní a investiční partnerství – by USA umístily do středu integrovaného trhu zahrnujícího dvě třetiny globální ekonomiky.
Tato naděje teď ale pohasla, neboť u volebních uren se napříč Západem daří populistickým hnutím, čerpajícím energii z nespokojenosti veřejnosti na úsvitu nového světového řádu. Od zvolení radikální Syrizy, namířené proti establishmentu, před dvěma lety v Řecku, se voličům zřejmě zalíbila představa, že národní vlády se postaví nadnárodním a mnohostranným organizacím, jako je Evropská komise a Mezinárodní měnový fond.
Také referendum o brexitu mnozí pozorovatelé interpretují jako snahu získat zpět kontrolu nad národními hranicemi. A přestože o tom, co vedlo k Trumpovu vítězství, budou historici debatovat ještě dlouho poté, co odejde z úřadu, je už teď zřejmé, že také mnozí z jeho stoupenců chtějí, aby si Amerika zabednila dveře, doplnila spižírnu a spoléhala víc na sebe než na zahraniční přátele.
Soumrak pro nadnárodní společnosti?
V součtu tyto politické výsledky – a postup sil namířených proti establishmentu před francouzskými a německými volbami, které proběhnou příští rok – zastaví další globální ekonomickou a politickou integraci, přinejmenším v blízké době. Pro teď se země budou velkým obchodním dohodám vyhýbat a vyvinou jen vlažné úsilí o sblížení svých regulací. Společnosti, které působí mezinárodně, brzy pocítí vyšší náklady, neboť bude těžší přesouvat zboží přes hranice států a zaměstnávat zahraniční pracovníky; jejich investoři zase mohou očekávat nižší výnosy.
I jen mírná potyčka mezi USA a Mexikem může například vyjít nesmírně draho automobilky, jelikož některé díly se v současnosti během výrobního procesu přesouvají přes americkou hranici až osmkrát. A kdyby už dnes nekrotil obrovský globální dodavatelský řetězec pro svůj model Dreamliner, spěchal by, aby tak teď učinil ještě rychleji.
Jestliže voliči chtějí omezit pohyb zboží, služeb a osob přes hranice, společnosti si budou muset osvojit nový model, který bude počítat s větší redundancí uvnitř státních hranic; investoři se zase budou muset poohlížet po firmách, které vydělávají s minimem pohybů přes hranice nebo dokážou vytvářet zisk navzdory zesíleným ochranářským tlakům. Na okraji trh připíše přirážku na společnosti, které se hašteří s vládami a proplouvají mezi rozporuplnými regulativy, namísto těch, které dokážou posilovat produktivitu a otevírat nové trhy.
Zároveň bude nově vznikající model muset stále počítat se zásadními silami, o něž se opíral starý model, zejména se silami globalizace a technologického novátorství, jež odpor voličů nezastaví. Příští podstatnou vzpruhu produktivity v dnešní globální ekonomice přinesou společnosti analyzující ve velkém objemu data od zákazníků a z výrobních linek. Společnosti, které to dělají dobře, dokážou vytvořit lepší produkty za nižší ceny; značných zisků ale dosáhnou, jedině pokud budou moci srovnávat data napříč státy a jurisdikcemi. Současně vlády přiměje ke spolupráci nezměnitelná logika internetu, robotiky zvyšující produktivitu a dělby práce, již jako první popsal Adam Smith.
Bystří investoři budou hledat společnosti, které dokážou přestát současnou populistickou vzpouru proti globalizaci a využít rodící se ekonomické a technologické trendy. Osvojí si komplikovanější analýzu pro komplikovanější časy. Jako dobří astronomové či antropologové však úspěšní investoři v moři promíchaných důkazů najdou spolehlivé zákonitosti.
Christopher Smart, přední badatel Centra Mossavar-Rahmaniových pro výzkum podnikání při Kennedyho škole veřejné správy Harvardovy univerzity, byl zvláštním poradcem amerického prezidenta pro mezinárodní ekonomiku, obchod a investice (2013-15) a zástupcem náměstka ministra financí USA pro Evropu a Eurasii (2009-13). Působí také jako přední badatel v Chatham House.
Copyright: Project Syndicate, 2016
www.project-syndicate.org