Aktualizováno V roce 2016 dosáhl ruský toho, co on sám nazývá rekordním podílem na trhu s plynem v EU. V roce 2015 dosáhl tento jeho podíl 30 %, zatímco v roce minulém 34 %. Nesnaží se ale Evropa vlastně o snížení závislosti na ruském plynu? Na politické úrovni jistě ano. Na ekonomické úrovni se jí ale daří naplnit trochu jiný cíl – zastavit zneužívání monopolní síly, kterou má ve východní Evropě. Ve chvíli, kdy přistoupil na nová pravidla hry, jeho ceny se staly natolik atraktivní, že zákazníci už neviděli smysl ve vyhýbání se ruskému plynu. tak za zvýšení svého podílu na evropském trhu těžce zaplatil. Na tuto hru ale přistupuje, protože sleduje vlastní politické a ekonomické cíle. Ty jsou zaměřeny na nový plynovod, který by obešel Ukrajinu.
Evropa se pohybuje směrem k obnovitelným energiím a celý evropský trh s plynem se tak pomalu zmenšuje. V roce 2016 tam dodal 179,3 miliardy metrů krychlových zemního plynu. Ve srovnání s rokem 2015 to představuje 12,5% nárůst. K němu přispěla lepší ekonomická situace v regionu, ale také prudký pokles cen na nejnižší úroveň za posledních 12 let (v průměru 167 dolarů za tisíc metrů krychlových). Ceny měly klesat na základě dlouhodobých smluv, ve kterých jsou provázány s historickými cenami ropy. A ta byla v roce 2015 levná. ale celkově vykazuje vysokou flexibilitu ohledně stanovení cen pro evropské zákazníky. Letos chce totiž v Evropě prodat minimálně tolik plynu jako vloni i přesto, že se očekávají i zvýšené dodávky LNG do USA a Austrálie.
EU se o cenovou flexibilitu snaží od roku 2012, kdy s Gazpromem začalo antimonopolní řízení. Ke konci minulého roku došlo k dohodě, která odvrátila hrozbu maximální pokuty dosahující 10 % globálních tržeb Gazpromu. Její konkrétní znění nebylo doposud zveřejněno, ale je pravděpodobné, že se zavázal snížit ceny na úroveň spotových cen na evropském trhu. Společnost přitom pravděpodobně měla už ve druhé polovině roku 2016 negativní tok hotovosti.
Z evropského pohledu není mocnou geopolitickou zbraní, kterou by chtěl mít k dispozici ruský prezident Vladimir Putin. Hrozba přerušení dodávek už není tak strašná jako v roce 2009. Tehdy mohlo teoreticky dojít k tomu, že domácnosti ve východní Evropě nebudou mít teplo. Nyní může maximálně dojít k přechodnému růstu cen. jednoduše potřebuje své zákazníky více než oni jeho. Ukrajina už nekupuje plyn přímo od Gazpromu, ale přes země východní Evropy. Hlavní exportní trasa Gazpromu ale stále vede přes Ukrajinu, která na tom vydělává na poplatcích. To se Kremlu hrubě nelíbí z politických i bezpečnostních důvodů.
Rozhodnutí o plynovodu Nord Stream 2 bude tedy muset vzít do úvahy to, že by tento plynovod mohl rozhněvat Ukrajinu, ale možná i Polsko a baltské země. Ty by totiž nový plynovod obcházel a to by mohlo znamenat problémy na jejich trzích s energiemi. Proti tomu stojí výhled na levnější energie a stabilnější dodávky. se snaží překážky eliminovat i tím, že pro něj začal pracovat bývalý německý kancléř Gerhard Schröder.
Ať už se ovšem EU rozhodne jakkoliv, má před sebou nejistou budoucnost. Potenciál pro zvýšení cen je omezený, stejné je to se zvyšováním odbytu na hlavních exportních trzích. Nejistý je i výhled pro dodávky na asijské trhy, protože Čína má i alternativní dodavatele. Kapitalizace Gazpromu nyní dosahuje 54 miliard dolarů a to je méně než valuace společnosti Uber. Zadlužení Gazpromu prudce roste a z tohoto ruského pokladu se může nakonec stát potenciální problém. Šéf společnosti Alexej Miller se v roce 2008 vychloubal, že je na cestě ke kapitalizaci ve výši bilionu dolarů. Toto chvástání je každým rokem směšnější a směšnější.
Autor: Leonid Bershidsky
(Zdroj: Bloomberg)