Bude zle, hodně zle. Alespoň to tvrdí známý investor Bill Gross, který spravuje Janus Henderson Global Unconstrained Bond Fund, a Paul Singer z hedge fondu Elliott Management Corp. Podle Nira Kaissara, který pro Bloomberg Gadfly analyzoval obavy zmíněných investičních guru, jsme argumenty obou zmíněných investorů v různých podobách slyšeli už mnohokrát: Fed po krizi roku 2008 zaplavil americkou ekonomiku levnými penězi, snížil sazby k nule a zvětšil svou rozvahu. Firmy i domácnosti se začaly opět zadlužovat a nakupovaly riziková aktiva. Po krizi přitom stačí, aby někdo v jedné větě zmínil dluhy a vysoké ceny aktiv, a obavy jsou na světě.
Gross a Singer varují před další krizí a nakonec se může ukázat, že jejich slova byla pravdivá. Jenže v tuto chvíli to spíše vypadá, že hovoří o svých přáních, než aby realisticky hodnotili současnou situaci. Oba se zaměřují zejména na kvalitní dluhopisy a jejich fondy si ve srovnání s jinými v posledních letech nevedou právě nejlépe. Index S&P 500 si od března roku 2009 připsal přibližně 18 % ročně (včetně dividend). HFRI Fund Weighted Composite Index, který odráží návratnost různých typů hedge fondů, ale generoval jen 6,2% roční návratnost. A Bloomberg U.S. Aggregate Bond Index, který ukazuje návratnost obligací, nabídl pouze 4,2% roční návratnost.
Dokonce ani investiční esa, jakými jsou Gross a Singer, nebyla schopna dosáhnout výjimečných výsledků. Gross dokázal dluhopisový index pokořit jen o 1 procentní bod roční návratnosti. Singerova společnost Elliott Associates mezi lety 2009–2016 generovala 11,2% roční návratnost, index S&P 500 ale 14,5% návratnost. Vše by se ovšem změnilo v případě, že by se prognózy obou investorů skutečně naplnily. Ukazuje na to vývoj mezi lety 2007–2009, kdy si jejich aktiva vedla mnohem lépe než celý akciový trh.
Obavy z vysokých valuací amerických akcií jsou jistě namístě. Gross a Singer by ale ve svých úvahách měli zmiňovat i to, že vysoké valuace nemusí automaticky znamenat, že za rohem je kolaps trhu. Akcie se mohou na současných úrovních pohybovat celé roky a čekat, až zisky obchodovaných společností svým růstem ospravedlní vysoké valuační násobky. A existuje řada důvodů, proč by velké společnosti, které dominují indexu S&P 500, měly být i nadále vysoce ziskové. Jejich tržní síla je větší než kdykoliv předtím. A jen těžko si lze představit, že by trh zkolaboval, kdyby tyto firmy generovaly hromady hotovosti.
Pro Grosse a Singera by byl kolaps trhu příležitostí a poměrně dobře by se jejich portfoliím mohlo vést i v případě, že by trh stagnoval. Na to, aby se jejich výsledky dostaly daleko před zbytek trhu, by ale potřebovali krizi a prudkou korekci cen investičních aktiv, o které hovoří. Mohou o ní samozřejmě snít, ale to jim znovuzískání jejich dřívější investiční slávy nezajistí.
Následující graf ukazuje, k jak velkému posunu v ziskovosti obchodovaných firem během posledních desetiletí došlo. V devadesátých letech se ziskové marže pohybovaly pod 5,5 %, v následujícím desetiletí to bylo kolem 6 %. Ovšem mezi lety 2010–2017 už marže převyšovaly 9 %:
