Výhled pro další vývoj americké ekonomiky je i přes politický chaos ve Washingtonu dobrý. Na trhy sice vedle něj doléhá i známá neznámá v podobě Severní Koreje, ale i tak si letos akcie vedou pozoruhodně. Jak je jejich chování ovlivňováno jednotlivými sektory?
Nejjednodušší odpověď se odvíjí od váhy sektorů v celém indexu. Podle ní je trh tažen zejména technologiemi, zdravotní péčí a finančními tituly. Sektory jako telekomunikace, materiály, reality, či utility musí naopak pro znatelné ovlivnění celkového indexu vykazovat mnohem větší pohyby tím, či oním směrem. Jejich podíl na kapitalizaci trhu se totiž pohybuje v jednotkách procent:
Zdroj: Bespoke
Z následujícího grafu vidíme, že propadáky letošního roku jsou energetika a telekomunikace. U prvního odvětví je důvod zřejmý – ceny ropy na konci minulého roku přinesly na trh jen přechodný optimismus, ale přes 45 – 50 dolarů za barel se jim nechce. Příčinou je chování OPEC a jeho kamarádů do deště, respektive do ropy, a zejména křivka mezních nákladů globální těžby. Podle ní se při 50 dolarech za barel stává ziskovou řada těžebních kapacit a to omezuje prostor pro další růst cen (protože prudce naroste objem těžby). Zajímavou kapitolou jsou i telekomunikace – jde zejména o pokračující příběh intenzivní konkurence, který v některých případech začíná být okořeněn obavami z udržitelnosti dluhů.
Zdroj: Yardeni Research
Na opačném konci pelotonu jsou mnohými oblíbené a zároveň zatracované technologie (25 % letošní zisky). A s odstupem za nimi zdravotní péče, které podobně jako technologiím nalily krev do žil poslední dny a týdny. Dva sektory s největší váhou tedy realizují nejvyšší zisky, nejhůře jsou na tom naopak sektory s dost malou kapitalizací a to se na celkovém chování projevuje značně.
Zbytek pelotonu je pak poměrně vyrovnaný a nějaké známky toho, že trh se přiklání k defenzívě, či naopak ofenzívě (tedy cyklickým titulům) hledám těžko: Od jara si nijak dobře nevede ani zboží krátkodobé spotřeby (defenzíva), ani spotřeby dlouhodobé (ofenzíva). Zdravotní péče je na tom dobře, telekomunikace úplně opačně (oboje defenzívy). A rozporuplné signály vysílá i zbytek.
Co říká pohled na valuace sektorů? Namísto pouhého PE se podívejme na poměr PEG u největších odvětví. Ani ten není dokonalý, PE dělí očekávaným pětiletým růstem. Ukazuje tedy nejen to, kolik investoři platí za zisky (jako pouhé PE), ale i za jejich očekávaný růst. Podle PEG valuace technologií v posledních týdnech znatelně zkorigovala a pohybuje se zhruba na standardu posledních tří, čtyř let. Opak platí ve zdravotní péči, kde investoři platí za současné a očekávané zisky násobky pohybující se blízko pokrizových maxim. O propadu PEG se dá hovořit u finančních titulů, kde se tento poměr nyní pohybuje na pokrizových minimech. U zboží dlouhodobé spotřeby se PEG po roce 2010 poměrně spolehlivě vrací k hodnotě 1, nyní se pohybuje znatelně nad ní.
Pod „cenovým“ povrchem odvětví se tedy v nejednom případě dějí věci, které na první pohled vidět nejsou. A to samé platí o celém indexu. Celý trh se po výletech do dosud nepoznaných výšin nyní vrátil k hodnotě PEG 1,4, kde byl krátce v roce 2016 a pak před rokem 2014. Jeho PE se přitom stále pohybuje na výjimečných hodnotách nad 17. Což dohromady znamená, že na pozadí stabilně vysoké valuace se zvedá očekávaný růst a to by mohlo snižovat tenze z toho, že valuace jsou tak vysoko. Pokud jsou totiž tato očekávání správná a naplní se, klesne nakonec i PE díky dosaženému růstu zisků.