Když si tak poslední dobou pročítám různé investiční úvahy a analýzy, vybavují se mi první pokrizová léta. Tehdy to podle dlouhé řady komentářů vypadalo, že po finanční krizi 2007/2008 máme jen omezený časový prostor na nádech a hned se ponoříme do krize další, ještě hlubší. Médiím dominovaly rozhovory se zkázopravci všeho druhu, ale jaký byl reálný vývoj? Světová ekonomika si sice prošla nejednou turbulencí, přesto se sice pomalu, ale soustavně prokousávala k lepším zítřkům. Akcie pak na nic nečekaly, zkázopravcům pozornost nevěnovaly a upalovaly výš a výš. A vše dospělo do bodu, kdy jsme v podstatě v úplně opačné situaci, než v oněch prvních pokrizových letech. Všude vládne optimismus.
Například poslední analýza Danske Bank (stejně jako řada dalších) poukazuje na vysokou synchronizovanost globálního oživení napříč všemi hlavními ekonomikami a regiony. Doprovází jej mimořádně vysoká podnikatelská důvěra v zemích OECD a zisková expanze. Globálních nerovnováh je naopak minimum, o nějakém jasném zdroji nadměrných investic, či spotřeby se dá hovořit jen těžko, vyjma Číny. U ní se ale předpokládá, že ze současného modelu toho dovede ještě hodně vyždímat. K tomu se přidává stále utlumená inflace, která v centrálních bankách nevyvolává akutní potřebu šlápnout na monetární brzdy. Pokud tedy nepřiletí nějaká černá labuť, či labuť našedlá (například ze Severní Koreje, či Bílého domu), můžeme si užívat mimořádně vstřícné doby.
Jedinou a dnes už také často diskutovanou vadou na kráse jsou vysoké valuace akcií – trh samozřejmě není k výše uvedenému slepý a z optimismu vyždímal maximum. Asi nejpopulárnějším grafem a měřítkem mezi medvědy (či alespoň uspávači býků) je Shillerovo CAPE. Podle něj jsme již dlouho v nebezpečné bublině (viz následující graf). Toto měřítko má ale některé podstatné nedostatky. Tradiční PE sice také ukazuje na hodně vysoké valuace, ale o bublině na prasknutí se u něj moc hovořit nedá. Jinak řečeno, na uspání býka to možná je, na probuzení medvěda asi ne.
Od fundamentu k psychologii...
Na Yale dávají již nějaký čas dohromady průzkum různého typu tržní důvěry a před několika dny dorazila nová data, o která se s námi v grafické podobě dělí Bespoke. Na jednu stranu je práce s podobnými psychologicko sociálními faktory ošemetná, protože z ní jde uvařit téměř cokoliv: Je například mimořádně velká důvěra známkou další rally, či naopak kontrariánským indikátorem předcházejícím kolaps? Na druhou stranu je zřejmé, že právě psychologie je v prostředí růžova s napjatými valuacemi proměnnou dosti relevantní. Konec konců, prudké obraty k horšímu na trhu většinou přijdou ve chvíli, kdy nejsou naplněna našponovaná očekáváni. Co si tedy investoři nyní myslí (nebo přesněji řečeno, co říkají, že si myslí)?
Jak ukazuje první graf, důvěra ve vývoj na trhu v následujících 12 měsících byla v polovině letošního roku na dlouhodobých maximech. Poté ale došlo k prudkému obratu a nyní se zejména u retailových investorů důvěra pohybuje na mimořádně nízkých úrovních:
Značně k tomu mohou přispívat právě zmíněné valuace – druhý obrázek ukazuje důvěru ve vakační atraktivitu akcií. Ta se nyní u obou skupin také pohybuje na historických minimech:
Investoři také nyní nevykazují nijak velkou ochotu kupovat při větším poklesu trhu. A poslední graf ukazuje vývoj důvěry v to, že trh v následujících měsících nezkolabuje. V kombinaci s prvním grafem jej nedovedu interpretovat jinak, že investoři sice nevěří v nějaký zářný vývoj (výše uvedené), ale také se v posledních týdnech zvyšuje jejich důvěra v to, že nepřijde propad.
Celkově by tedy podle všeho mohla nastat jakási růžová nuda. Což by s ohledem na dosavadní vývoj nebylo nijak špatné.