Pouštění akciovou žilou, kde dluží sami sobě, hodně muziky za málo peněz i proč nakupovat konzervy. Přinášíme pravidelné Perly týdne - co nás kde zaujalo.
Trhy, ekonomika, politika – Pouštění žilou a konzervy
Pouštění akciovou žilou: CNBC poukazuje na to, co bychom mohli nazvat největším pouštěním žilou akciovému trhu od finanční krize. V červnu totiž z globálních akciových fondů odteklo 12,4 miliardy dolarů. Podobný výsledek byl zaznamenán jen v říjnu 2008 poté, co padla banka Lehman Brothers. Současný „exodus“ podle CNBC přichází zejména kvůli obavám ze slábnoucího globálního boomu. K tomu se přidávají obavy z obchodní války. Výsledkem je stahování investorů z akciových fondů, výjimku tvoří ovšem Spojené státy, protože do tamních fondů přiteklo 6,3 miliard dolarů.
Společnost TrimTabs tvrdí, že popsané přelévání kapitálu je vyvoláno i silou amerického dolaru. Mezi regiony nejméně trpící odlivem peněz patří překvapivě i Čína, jejíž akciový trh se sice ponořil do medvědího teritoria, ale fondy investující do čínských akcií čelily odlivu kapitálu dosahujícího jen 150 milionů dolarů. Investoři nyní podle CNBC přemýšlí zejména nad tím, zda je odliv kapitálu z akcií známkou horších časů, či zda vytvořil nákupní příležitost. Gabriele Foa z Merrill Lynch tvrdí, že se objevují „selektivní příležitosti“ a současný globální odliv je dán zejména stahováním peněz z Ruska a Jižní Afriky. Optimismus naopak přetrvává u Latinské Ameriky
Nakupujte. Ale jen konzervy: FTAlphaville zase poukazuje na výzkum stratéga Bank Of America Merrill Lynch Michaela Hartnetta, který si všímá 25letého vztahu mezi meziročním vývojem jihokorejských exportů a ziskovostí globálních obchodovaných společností. Jihokorejské vývozy totiž podle něj slouží jako slušný předstihový indikátor. Vývoj obou proměnných je zobrazen v následujícím obrázku a FTAlphaville jej komentuje stručně: „Vedoucí indikátor se otočil. Okamžitě kontaktujte svého dodavatele konzervovaných potravin a vybavení bunkrů“:
Kde dluží sami sobě: Eurostat v nové várce dat servíruje i následující graf, který ukazuje strukturu držení vládních dluhů evropských zemí. Modře a zeleně je vyznačen podíl vládních závazků držený domácími finančními a nefinančními subjekty. Červeně je vyznačen podíl dluhů držených subjekty ze zahraničí. Na principu „sami sobě“ se tak nejvíce dluží ve Švédsku, Dánsku, Itálii, Nizozemí a na Maltě. Nejzranitelnější jsou naopak v tomto ohledu země jako Kypr, Litva, Lotyšsko, Irsko, Finsko a Rakousko. U České republiky je podíl „zbytku světa“ pod 50 % a situace je zde podobná, jako ve Španělsku:
Byznys – hudební revoluce a prodělávající Spotify
Hodně muziky za málo peněz: Stránky MusicRedef přinesly před několika dny pohled na masivní změny, které probíhají v hudebním průmyslu. V prvním grafu je vyznačen vývoj spotřebitelských výdajů na hudební nahrávky. Absolutního vrcholu bylo dosaženo na přelomu tisíciletí, kdy prodejům naprosto dominovala hudební CD. Poté nastal prudký propad, který začaly postupně mírnit prodeje digitální. Zlom směrem k opětovnému růstu ale nenastal dříve než v roce 2014. Ve srovnání s předchozím vrcholem je nyní odvětví o 63 % menší:
Druhé dva obrázky od MusicRedef se zaměřují na společnost Spotify. První z nich ukazuje raketový růst uživatelů služeb této společnosti, druhý její finanční výsledky. Prudký růst uživatelské báze se sice promítá do vyšších tržeb a hrubého zisku, nicméně firma nadále prohlubuje své provozní a čisté ztráty:
U nás doma – spokojenost, ale nejsou lidi
Spokojení jako Švýcaři: Seznam.cz píše tento týden o tom, že „Češi jsou největší neznabozi v Evropě, devět z deseti se cítí být šťastnými a naopak jsou méně tolerantní vůči některým menšinám a migrantům“. Toto tvrzení se opírá o studii Masarykovy univerzity, která pracuje s daty z dlouhodobého evropského výzkumu, který v Česku započal už v roce 1991. Češi se za dobu výzkumu ještě nikdy necítili tak šťastně, jako nyní. 18 % tázaných odpovědělo, že jsou velmi šťastní, 72 % celkem šťastní. „Z tohoto hlediska se řadíme k zemím jako Norsko, Francie nebo Švýcarsko, které při obdobném měření v roce 2008 vykázaly podobné hodnoty,” sdělil Ladislav Rabušic, vedoucí Ústavu populačních studií Fakulty sociálních studií na Masarykově univerzitě.
Češi jsou zároveň velmi nedůvěřiví a netolerantní vůči židům či muslimům. Nemají také důvěru k médiím, Evropské unii nebo Organizaci spojených národů. Důvěra oproti přelomu tisíciletí klesla o desítky procent. Třeba muslima nechce jako souseda 58 % Čechů. „Devadesátá léta byla v tomto ohledu šťastná. Byli jsme nejtolerantnější. Zlom vidím v září 2001. Po útocích na Světové obchodní centrum a prezentaci Tálibánu nebo Islámského státu v médiích se situace změnila. Strach může dobře posloužit vládám. Lidé pak hledají někoho, kdo je ochrání,” řekl k uvedenému sociolog Petr Fučík z Masarykovy univerzity.
Nejsou lidi, pomůže Uber: Ihned.cz tvrdí, že „v Česku chybí více než 10 tisíc profesionálních řidičů. Nouze začíná být i o šoféry osobních automobilů“. Restaurace proto hlásí i několikadenní zpoždění dodávek piva, e-shopům zase nechodí včas zboží na sklady. V Česku podle personálních agentur chybí více než deset tisíc profesionálních řidičů a začíná to pociťovat stále více lidí. Firmy mají častěji než dřív problém najít i šoféry, kteří by usedli za volant osobních aut.
„Problém se následně navazuje i na další odvětví, většina firem je na dodávkách zboží nebo materiálu více či méně závislá a kvůli nedostatku řidičů musí čelit například delším dodacím lhůtám ze strany dodavatelů“, říká Miroslav Beneš z odboru vnější komunikace Hospodářské komory ČR. Například mluvčí Alza.cz Patricie Šedivá uvádí, že její společnost zvažuje využít sdílené ekonomiky a zavést "uber" na rozvoz zboží.