V listopadu to bude již deset let od zahájení jednoho z největších experimentů centrálního bankovnictví poslední doby. Do kvantitativního uvolňování (QE) se poprvé pustila japonská centrální banka poté, co jí došly konvenční měnověpolitické nástroje, když snížila sazby na nulu. V rámci QE nakupují centrální banky dluhopisy, aby snížily dlouhodobé sazby a zároveň zvýšily bankovní rezervy. Doufají, že banky takto vytvořenou likviditu použijí na půjčky firmám a domácnostem a povzbudí tak růst.
Fed začal s QE v roce 2008, kdy začal nakupovat bondy, aby během recese oživil půjčky. V roce 2014 ale s kupením dluhopisů přestal, a teď je ze své rozvahy naopak ubírá - dluhopisy po splatnosti již nenahrazuje novými a postupně tak stahuje peníze z finančního systému. Americké ekonomice se daří dobře, inflační tlaky rostou a Fed tak spolu s navyšováním sazeb hovoří o normalizaci své politiky. ECB a BoJ na vlně QE stále ještě jedou. Svého maxima ale jejich rozvahy dosáhly už v březnu, takže i zde by se mohla pomalu blížit naopak éra kvantitativního utahování.
Co nás QE naučilo?
Pro politiku maximální zaměstnanosti a cenové stability byla první tranše Fedu (QE1) velmi úspěšná a v roce 2009 pomohla zastavit finanční krizi. Ale následná kola (QE2 a QE3) byla již mnohem méně efektivní. Fed se mylně domníval, že co zabralo během krize, bude stejně dobře fungovat i po ní.
Reálná ekonomika se stala závislou na podpoře QE akciovému trhu. Nadměrná likvidita zaplavila nejen akciové trhy, ale poskytla i podporu trhu dluhopisů. A tak ceny akcií zvyšovala spíše měnová politika než fundament.
Co se týče zotavení ekonomiky, tak zde QE zklamalo. Růst ekonomiky USA byl za posledních více jak 9 let zhruba 2%, zatímco normou předchozích cyklů byla 4 %. Od září 2008 do listopadu 2014 připsalo QE na rozvahu Fedu 3,6 bilionů dolarů, což je o 25 % více než 2,9 bilionů dolarů růstu nominálního HDP ve stejné době.
V době, kdy byl růst příjmů slabý, poskytlo QE americkým spotřebitelům zasaženým krizí podporu. Ale existují i obavy, že QE přispělo k nárůstu nerovnosti. Efekt bohatství, ať už je popoháněn fundamentem nebo QE, funguje hlavně na bohaté. Podle Rozpočtového úřadu Kongresu (CBO) se prakticky veškerý nárůst příjmu před zdaněním domácností odehrál v horním decilu americké příjmové distribuce. A ten podle Fedu drží největší objem akcií.
QE také stírá hranici mezi fiskální a měnovou politikou. Nákupy vládních cenných papírů Fedem popouštěly disciplínu federálních výdajů. To nebyl zas až tak vážný problém, když jsou náklady na obsluhu dluhu sníženy dlouhodobě nízkými úrokovými sazbami. Ale po té, co se mezi lety 2008 a 2017 federální dluh v rukou veřejnosti téměř zdvojnásobil (z 39 % na 76 % HDP), a pravděpodobně bude i nadále růst, může to, co se dnes jeví jako bezvýznamné, nabýt na významu až QE přestane dotovat financování ministerstva financí.
Přechod z uvolňování na utažení
Otočka se ale blíží. A ovlivní nejen spotřebitele závislé na akciích a americké firmy, ale také zahraniční ekonomiky závislé na kapitálových tocích. Ty táhly spready úrokových měr, které byly upravené díky QE. Přenos nákazy na další trhy podtrhují současné události v Argentině, Brazílii a dalších rozvíjejících se zemích. Guvernér indické centrální banky Urjit Patel vyzval ve sloupku Financial Times Fed, aby v kvantitativním utahování polevil a varoval před dolarovou krizí.
Změny kurzu Fedu se obává i Jamie Dimon, generální ředitel . „Nechci strašit, ale QE jsme nikdy předtím neměli,“ řekl Dimon. „Tuto změnu jsme nikdy neměli. Regulace jsou jiné. Transmisní mechanismus je jiný. Vlády si napůjčovaly příliš dluhů a lidé mohou panikařit, až se věci změní,“ uvedl Dimon v rozhovoru pro CNBC.
Desetileté výročí je vhodnou příležitostí k reflexi. Můžeme jen doufat, že okolnosti nebudou vyžadovat další nekonvenční politický experiment, jakým bylo QE. Šance, že by nemusel vyjít tak dobře, jsou vysoké.
Zdroj: Bloomberg, Project Syndicate, CNBC