Konec řeckého programu měl být oslavou úspěšného “vyřešení” euro-krize. Na jazyku však zůstává hořká pachuť. A to nejenom kvůli Řecku, které sice zůstalo v eurozóně, ale prošlo si jednou z nejhorších poválečných recesí, je zatížené extrémní mírou chudoby a zbylé dluhy jsou tak vysoké, že se těžko obejdou bez dodatečné restrukturalizace. Novým problémem na obzoru zůstává Itálie.
Ta sice v posledních letech poměrně výrazně vylepšila svoji vnější a vnitřní rovnováhu - z deficitů běžného účtu a deficitů primární rozpočtové bilance se staly přebytky. To zvlášť při porovnání s Francií (obtěžkanou solidním primárním schodkem) vypadá jako úspěch. Ale jen na první pohled. Itálie současně nebyla schopná růst (a to ani v dobrých časech) a jako jediná z velkých ekonomik eurozóny zůstává pod výkonem z roku 2008. Současně si s sebou nese na zádech výrazně vyšší veřejné zadlužení a stále slabý finanční sektor. Nic z toho by ale asi příliš nevadilo, a to ani vidina vyšších euro-sazeb, pokud by Itálie měla “normální” vládu. Normální je myšleno alespoň “minimálně” rozpočtově zodpovědná. Bohužel seznam slibů (od rovné dani k univerzálnímu příjmu) slibuje srazit primární rozpočtové přebytky zpět do deficitu a výrazně zhoršit italskou dluhovou trajektorii. I proto Itálie hůř než jiní členové euro-klubu snáší současné vyšší napětí na globálních trzích a výnosy jejích dluhopisů vystoupaly za poslední půlrok z okolí 2 % až k 3 %. To sice zatím samo o sobě není velký problém, protože průměrný úrok z italského dluhu se pohybuje okolo 3 %, a i kdyby šly výnosy postupně výš, nepromítne se to hned do vyšší úrokové zátěže. Na trzích ale může být o poznání hůř, pokud italská vláda na podzim předloží návrh rozpočtu nerespektující italskou “realitu” ani bruselská pravidla. Pak mohou výprodeje italských dluhopisů zesílit a pro italskou vládu může být v extrémním případě složité refinancovat splatný dluh - toho je jen letos splatného zhruba 300 miliard eur. A ECB by v takové situaci zase mohla mít problém na konci roku ukončit QE tak, jak plánovala. Jednoduše řečeno, konec řeckého programu není dostatečným důvodem, aby se v Bruselu začalo otevírat šampaňské.
TRHY
CZK a dluhopisy
Česká koruna se bez výraznějších impulsů pohybuje okolo 25,70 EUR/CZK. Napětí na rozvíjejících se trzích lehce polevilo a z domova nečekáme žádná důležitá čísla. V takové situaci se měnový pár může pokusit o výlet k silnějším úrovním…, nevěříme ovšem, že bude mít delšího trvání.
Zahraniční forex
Kurz eurodolaru se posunul vzhůru směrem k hranici 1,15, když do obchodování opět zasáhl americký prezident Trump. Ten v rozhovoru pro Reuters uvedl, že není nadšený, že jím nominovaný šéf Fedu Powell (dále) zvyšuje úrokové sazby. K tomu pak dodal, že uprostřed obchodních jednání Čína i Evropa manipulují (čti - uměle podhodnocují) s kurzy svých měn. Trumpova vyjádření nebudou mít na kurz dolaru zřejmě dlouhodobější dopad, nicméně činí velmi zajímavé páteční vystoupení šéfa Fedu Powella v Jackson Hole.
Pokud jde o tureckou liru, tak na počátku týdne setrvala nad hranicí 6 proti dolaru, přičemž dnes po ránu je vidět na emerging markets o něco lepší náladu. Forint bude každopádně zajímat zasedání MNB, od kterého však mnoho neočekáváme (a to přesto, že se maďarská inflace posunuje dále nad 3% cíl).
Ropa
Cena ropy zůstává přikována poblíž 72 USD/barel. Lehce znervóznit může ropné býky komentář amerického prezidenta Trumpa k dnes začínající obchodně-politické schůzce mezi americkými a čínskými představiteli. K té totiž Trump poznamenal, že neočekává žádné zásadní výsledky a zdůraznil svůj nekompromisní postoj.
Během včerejšího dne navíc americká administrativa oznámila uvolnění strategických zásob ropy v rozsahu 11 mil. barelů denně mezi 1. říjnem a 30. listopadem. Nejedná se však o přímou reakci na plánovaný výpadek produkce z Íránu, neboť postupné snižování strategických zásob (aktuálně cca 660 mil. barelů) bylo odhlasováno Kongresem. Co však Trump zajisté ovlivnil, je načasování prodeje zásob tak, aby pomohly alespoň částečně nahradit íránskou ropu na konci tohoto roku.