Současný odpor vůči globalizaci je na Západě fenoménem této dekády. Typickými příklady jsou dvoje volby v roce 2016 – britské volby o brexitu a zvolení protekcionistického Donalda Trumpa prezidentem USA. V obou případech se jednalo o bohaté země, které se odvrátily od dlouhodobého procesu globální integrace. Někteří komentátoři zpochybňují rozum voličů, kteří jsou za tento odklon zodpovědní. Tvrdí, že se nechali zmást zavádějícími kampaněmi a zahraničními hackery. Chtějí nové referendum o brexitu, ve kterém by mohli mít odpůrci šanci svou chybu napravit.
Lubos Pastor a Pietro Veronesi na stránkách VoxEU ale mají jiný přístup. Vymysleli teorii, podle které je odpor voličů proti globalizaci naprosto racionální. Nejen, že se podle jejich teorie může tato protivlna objevit, ale je dokonce nevyhnutelná.
Model dvou ekonomik
Subjekty v jejich modelu chtějí spotřebovávat a nechtějí nerovnost, přičemž důvody pro preferenci rovnosti jsou různé. Rovnost pomáhá předcházet zločinnosti a zachovává sociální stabilitu. Nerovnost naopak způsobuje u všech příjmových skupin obavy o svůj status, což vede ke zdravotním a společenským problémům. Podle průzkumů jsou lidé, kteří čelí menší nerovnosti, šťastnější.
Vedle averze k nerovnosti počítá model i s heterogenitou v averzi k riziku. Tato heterogenita vyvolává v rostoucí ekonomice větší nerovnost, protože aktéři s menší averzí k riziku spotřebovávají čím dál větší podíl celkového výstupu. Autoři používají rozdíly v averzi k riziku na úrovni jednotlivců k tomu, aby zachytili skutečnost, že někteří jednotlivci mají větší výhody z globálního růstu než ti ostatní. Navíc interpretují rozdíly v averzi k riziku na úrovni celé ekonomiky jako rozdíly ve finančním vývoji. Pro zjednodušení uvažují dvě ekonomiky – USA a zbytek světa. Předpokládají, že aktéři v USA jsou méně averzní k riziku než aktéři ze zbytku světa, čímž zachycují myšlenku, že USA jsou finančně vyvinutější než zbytek světa.
Na začátku jsou tyto dvě ekonomiky finančně integrované – neexistují žádné bariéry obchodu a riziko se sdílí globálně. Pak obě ekonomiky vypíšou volby se dvěma kandidáty. „Mainstreamoví“ kandidáti slibují, že zachovají globalizaci, zatímco „populističtí“ kandidáti slibují, že s ní skoncují. Pokud si jedna z těchto zemí zvolí populistu, nastane přechod k autarkii a přeshraniční obchodování se zastaví.
Mainstream, nebo populismus?
Globálně sdílená rizika zhoršují nerovnost USA. Američané se svou nízkou averzí k riziku si pojišťují subjekty ze zbytku světa tím, že drží agresivní a různorodé portfoliové pozice. Subjekty, které drží nejagresivnější pozice, mají neúměrný přínos z globálního růstu. Výsledná nerovnost vede některé americké voliče, kteří se cítí být globalizací upozadění, aby volili populisty.
Když se americký volič rozhoduje, zda volit mainstream, anebo populismus, čelí volbě mezi spotřebou a nerovností. Pokud budou zvoleni populisté, bude spotřeba nižší, ale nerovnost amerických subjektů také nižší. Po přechodu na autarkii si Američané nebudou moci dále půjčovat od zbytku světa, aby financovali svou nadměrnou spotřebu. Na druhou stranu jejich nerovnost také klesne, protože nepřítomnost přeshraniční páky jejich portfoliové pozice sjednotí.
Jak roste výstup, dodatečný užitek ze spotřeby klesá a Američané jsou čím dál ochotnější obětovat spotřebu výměnou za rovnost. Když roste výstup dostatečně rychle, více než polovina Američanů bude dávat přednost autarkii a populisté vyhrají americké volby. Závěr tedy je: v rostoucí ekonomice populisté nakonec vyhrají. V demokratické společnosti, která si cení rovnosti, nemůže globalizace dlouhodobě přežít.
Závěr modelu
Model tak předvídá, že podpora populismu by měla být silnější v zemích, které jsou finančně vyspělejší, mají větší nerovnost a schodek běžného účtu. USA a Velká Británie jsou dobrými příklady. Obě země mají vysoký finanční rozvoj, velkou nerovnost a schodky běžného účtu. Naproti tomu Německo je podle autorů méně finančně rozvinuté, jeho nerovnost je menší a má značný přebytek běžného účtu. Jejich model tak zdůrazňuje odvrácenou stránku finančního vývoje – podporuje růst nerovnosti, což nakonec vede k odporu populistů.
V závěru autoři uvádějí, že pokud chtějí politici zachránit globalizaci, musí zařídit, aby se svět od tohoto modelu odlišoval. Atraktivní variantou je, že by zlepšili finanční systémy méně vyvinutých zemí. Menší rozdíly mezi stát ve finančním vývoji by zmírnily nerovnoměrný vliv přeshraničního sdíleného rizika. Vyváženější sdílená globálního rizika by vyústila v nižší schodky běžných účtů a nakonec v nižší nerovnost v bohatém světě.
Autoři: Lubos Pastor a Pietro Veronesi, VoxEU